Ohnivé léto

Návrat Lídy Baarové do Prahy po jejím osudovém nešťastném milostném skandálu s Goebbelsem a urychleném vyhoštění z německých filmových ateliérů nebyl mnohým dvakrát po chuti. Doba a lidé se rychle změnili, Československo zmizelo z mapy světa a atmosféra nebyla příznivě nakloněna ani zrazené a rozbolavělé Baarové, která ovšem záhy našla útočiště v jihočeském Písku, kam ji pozvali Václav Krška s Františkem Čápem. Právě vznikající film, v němž se oba tvůrci chtěli prostřednictvím velkolepých přírodních scenérií vyznat ze své lásky k lidem, k mládí i k životu vůbec, nabízel ojedinělou příležitost také oběma sestrám Babkovým, tedy jak Lídě Baarové, pro kterou byla do již hotového scénáře bryskně dopsána jedna z hlavních rolí, tak Zorce Janů, talentované mladé herečce, dospívající zvolna v dívku nevšedního, jemného půvabu. V jejich těsné blízkosti se ocitl tehdy také jedenadvacetiletý Svatopluk Beneš vyrůstající po boku eroticky působící Baarové v jednoho z nejžádanějších filmových milovníků, ukazujíc zde přitom mnohé ze své stále ještě chlapecké váhavosti a cudnosti. Ohnivé léto, film plný snů, vášně a touhy, je vskutku ojedinělým zjevením uprostřed propuknuvší nesvobody, je otevřeným manifestem volnosti a radosti ze života. (03.10.2008)

Dnes je jasné, že velkolepá česká (československá) filmová vlna šedesátých let má své základy v předcházejícím vzmachu let třicátých, v nichž vznikla řada průbojných, umělecky mimořádně dobře - ne vždy s prvoplánovým úspěchem - zvládnutých děl, u nichž v titulcích objevíme řadu později známých jmen (Vávra, Frič, Cikán, Čáp); jedním z těchto případů je i impresionistický básník filmového obrazu Václav Krška. Zdánlivě banální studentský příběh dospívajícího jinocha z tzv. lepší rodiny se oproti filmům např. Machatého odlišuje propracovanějším námětem, hlouběji pojatou psychologií vlastních postav a až živočišným ponorem do vnímání kulturní krajiny, jejích krás i neopakovatelných svérázů a scenérií. Byla to jedna z mála příležitostí, která umožnila společnou práci oběma sestrám Babkovým, Baarové i Janů, a byla to i jedna z prvních výrazných příležitostí pro mladého Svatopluka Beneše, výraznou,neprávem opomíjenou kultivovanou osobnost našeho hraného filmu. OHNIVÉ LÉTO nese již celou řadu znaků, příznačných pro pozdější etapu filmové tvorby let čtyřicátých až šedesátých, která předchází bezprostředně nástupu filnmové šedesátnické vlny. I po více než půlstoletí stále náleží ke klenotům zlatého fondu naší národní kinematografie hraného filmu. (27.08.2007)

Ohnivé léto je tak nečekaně dobře natočený film, z něhož přímo sálá krásná teplá letní atmosféra, že mu zkrátka a dobře musím odpustit i těch pár ne zrovna přesvědčivých hereckých výkonů. Především tedy toporný ochotník Josef Stadler mi lezl krkem a Zorka Janů také nehrála úplně podle mého gusta. Jo, to když Lída Baarová sváděla nesmělého studenta nebo když Svatopluk Beneš dobýval Lídu Baarovou, to byla úplně jiná písnička. A tahle pochvala mě oslím můstkem přivádí k pochvale hudby - nevzpomínám si totiž na "pamětnický" snímek, který by měl tak skvělý soundtrack. Už se těším na léto u řeky. (09.02.2016)

Důkaz toho, jak čeští filmoví tvůrci (konkrétně Fr.Čáp a V.Krška-a před nimi G.Machatý s Extází, po nich snad už jen A.Radok Dalekou cestou) předběhli dobu. Na této filmové básni mi vadí snad jedině „výkon“ V.Sovy v roli Julia, L.Baarová (píseň "Milujem to, co ztrácíme“) snad nikdy nebyla v českém filmu krásnější. (26.02.2007)

Tak koukám, že ani sestra Lídy Baarové neuměla hrát (a ani kozy nemá, i když jí budou vidět přes mokrou košili bradavky). Film je hezký dnes již dokumentárním popisem v podstatě vesnických zvyků (i když se to odehrává v dnešní městské aglomeraci), idealizací vorařů. Ale to drama jak z červené knihovny! Ta neustálá ááách, óoooch, Petřéééé, to už tahalo za uši. Docela by mě zajímalo, jestli fakt byla těhotná, nebo to řekla jen tak, aby si ho udržela. Hezké scenérie, dokumentační pozitiva, ale herecky a scenáristicky i na tehdejší dobu zcela mimo. (07.09.2014)