Děvčica z Beskyd

Glázrová po nádherné "tanečnici" jako chudé vesnické děvče (tomu se tedy říká přerod), ovšem herečka je to výborná. Další zajímavostí je fakt, že zde můžeme vidět ojediněle herečku Růženu Šlemrovou v roli zlé a nepřející selky (teda asi poprvé mimo svou klasickou roli bohatých a urozených hraběnek, či jiných paniček). Nádherné jsou krásné zasněžené Beskydy a jelikož já sám jsem z Beskyd, mám pro film slabost. Ale čtyři hvězdičky dát nemůžu, nijak zvlášt totiž kromě zmíněného nezaujal. (02.07.2013)

Hezká rustikální pohádka pro dospělé z napůl odlesněných Beskyd (alespoň tak mi to přišlo), o tom jak zlá lest a vůle byla přechytračena dobrou lstí a vůlí. Kromě řežiséra a herců je třeba vyzvednout i Jana Drdu, který zinscenoval jednu z četných knih vestínského folkloristy Miloslava Josefa Sousedíka (Paprádná nenaříká). (02.01.2018)

Pokud bych nevěnovala pozornost tomu, že se příběh odehrává v převážně zasněžených Beskydech a že scénář má na svědomí Jan Drda, tak bych ho klidně připsala Karlu Klostermannovi na mou milovanou Šumavu. Taková zasněžená Kvilda, Srní, Rejštejn má taky něco do sebe. Mezi jeho romány by se tohle dílo mohlo směle zařadit a rozhodně by se tam neztratilo. Psal na chlup podobné příběhy. Sedláci, dřevaři a chalupníci to neměli jednoduché nikde. Růžena Šlemrová mě dost překvapila. To byl tedy přerod. Mám ji zapsanou jako herečku, která hrála bohaté paničky a tady dala život zlé selce. To ale jenom dokazuje jak dobrá herečka to byla. Od Otomara Korbeláře jsem ani nic jiného nečekala. Jemu takoví poctiví chlapi sedli jako ulití. Líbilo se mi to, protože mám takové příběhy moc ráda. (11.03.2021)

V posledním roce války, který byl poznamenán červnovým vyloděním spojeneckých vojsk v Normandii a vzrůstajícími leteckými útoky na Německo, emigroval režisér František Čáp do válkou nepoznamenané krajiny beskydských velehor natáčet svůj poslední protektorátní film podle románu místního rodáka, národopisce a pedagoga Miroslava J. Sousedíka Paprádná nenaříká. Sousedík patří k nejvýznamnějším lokálním patriotům a svůj předlouhý život (zemřel v dvaadevadesáti letech v únoru 2003) zasvětil právě Valašsku. V době, kdy Čáp natáčel svůj film, působil jako redaktor zlínského časopisu Náš kraj. Do scénáristické podoby román převedl jiný významný spisovatel, mladý Jan Drda, který obsáhlý text (původní předloha je komponována jako volná trilogie) zredukoval na ústřední konflikt nešťastné lásky dřevařské dcerky a sedlákova syna. Film nabízel velkou šanci mnoha renomovaným hereckým osobnostem (Glázrová, Štěpničková, Nezval, Korbelář, Vejražka, Vojta a další), kteří v relativním bezpečí beskydského pohoří našli potřebný klid na svou práci. Výborně rozpředené vlákno dramatických konfliktů je dokresleno znamenitou kamerou Ferdinanda Pečenky a hudebním podkresem Jiřího Srnky. Malebnost a zároveň zrádnost beskydských lokalit jakoby symbolizovala líbeznost i krutost milostných vztahů a tím vytvářela důmyslnou paralelu k válečné skutečnosti. A obligátně se jedná o fatálně nedoceněnou Čápovu práci, která tvoří v rámci protektorátní kinematografie zcela jednoznačně jeden z jeho uměleckých vrcholů. (15.05.2010)

Zajímavý film, asi největší životní role Marie Nademlejnské (spolu s Kladivem na čarodějnice), v nezvyklých vesnických rolích Růžena Šlemrová (Kreuzmann si jich přece jen zahrál víc). Příběh z beskydské samoty, která žije vlastním životem, ale které mnozí vesničané pod kopcem závidí jejich majetek - lesy. Vidět v zimě další spousty sněhu není nijak příjemné, nevím, zda horalé jezdili po horách jako nejlepší světoví sjezdaři, tak si zahráli aspoň dubléři. Lepší tři hvězdičky. (01.02.2021)