Základní instinkt 2

To, co učinilo Základní instinkt nesmrtelným, nenajdete. Nastoupila čirá blbost. Jejím zdatným reprezentantem byl psychiatr, který měl okamžitě mozek v rozkroku (ačkoli by i sexuálně vyhladovělej metař odhalil manipulaci a vzal údy na ramena) a nebyl jediným, kdo se choval jak tetřev, i festovní dialogy ("Máte alibi? Jo, přítelkyni jsem bral celou noc zezadu. Zezadu? To jste na tom líp než já .... "). Bohužel, v kině občas vypadl zvuk nikoli obraz, takže titulky i "charisma" hlavního hrdiny rovnající se přitažlivosti zanícené bradavice jsem odsledovala až do konce. To, že jsem se i při erotických scénách těšila, že si v přilehlém pubu dám špenátovou palačinku za statečnost jen dokladuje, jak byl tenhle "výcak" rajcovní. Tak za co teda ta jedna hvězdička? Jo, za tu palačinku. (17.06.2006)

Michael C. Jones umí, když chce, tady se mu ale moc nechtělo, a nebo si s touhle látkou zkrátka nedokáže poradit, tak jako Verhoeven či Roman Polanski-Hořký měsíc nebo Berry Levinson-Skandální odhalení. Že by ale zklamal na plné čáře, to se také říct nedá. Sexy scény tu jsou, psychologická stránka také není k zahození a rozhodně se vyplatí u filmu přemýšlet, díky čemuž zůstávám na 3*. Nedopadlo to katastrofálně, ale i přes to je porovnávání s prvním dílem zcestné. (26.08.2011)

Čekal jsem něco strašného,ale výsledek byl ještě horší. To, že toto pokračování nemělo vzniknout mi bylo jasné hned od začátku, protože tím hlavním lákadlem původního snímku byl pro mě Douglas a rozhodně ne Sharon Stone. Ta se tady snaží vyškrábat zpět mezi elitu, ale za tuhle svojí roli si zaslouží jenom výsměch. Celý film je extrémně nudný a nedokáže vůbec ničím zaujmout. Dialogy jsou jak vystřižené s erotického filmu a režisér se snad na place vůbec neukázal. Herectví Davida Morrisseye má stejné účinky jako prášky na spaní a jediný David Thewlis to uhrál docela solidně. Tohle je zkrátka velkej průser, kterej by měl honem rychle zmizet v zapomnění. (28.05.2006)

Rádoby šokující pokračování klasického erotického thrilleru, které staví pouze na světoznámém názvu, sekáčku na led v plakátu a zachovalé Sharon Stone. Toť vše, dusná atmosféra Verhovenova filmu se naprosto vypařila, stejně tak odvážné erotické scény a dobře fungující detektivní příběh, místo toho se ve "dvojce" dočkáme blbého scénáře s blybými postavami uvnitř (hlavní hrdina je prostě vůl...) a sterilních a nezajímavých šukaček, jejichž prostřednictvím chtějí tvůrci jen ukázat, že ta Sharon prostě furt vypadá dobře. Na to by stačilo, aby Sharon nafotila nějaký odvážný kalendář a ve filmovém průmyslu by bylo o jednu hovadinu méně. 30% (21.01.2010)

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)