Základní instinkt 2

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)

Odmyslite si všetko, čo robilo prvý Základný inštinkt zaujímavým, originálnym, nepredvídateľným, napínavým a sexy, a máte Základný inštinkt 2. Úvodné titulky rozdráždia, no akýkoľvek potenciál ostatného sexu vo filme, a že ho je VEĽMI málo a je VEĽMI skratkovitý, pochováva David Morrissey. A ostatní sú na tom podobne - ťažko nájdete castingom viacej sprznený film. Nezachráni to ani Sharon Stone, ktorej zostarnutá ruka pri každom potiahnutí z cigarety zatieňuje jej vymejkapovanú tváričku. Scenár bezmocne parazituje na nápadoch z prvého filmu a vyúsťuje v podpriemerný thriller v štýle Farby noci. Tu sa budú rozdávať Zlaté maliny. (05.04.2006)

Tak ja nevim, me to tak spatny rozhodne neprislo. Clovek holt nesmi myslet na to, ze existuje prvni dil, kterej je tak stokrat lepsi. Co se tyce pribehu, je to v podstate to samy co jednicka, nicmene scenar je docela promakanej a dialogy jsou napsany hodne slusne. Herci taky nejsou spatny, Morrissey, i kdyz bych cekal, ze se bude branit dyl, vypada vetsinu casu nasrane a hraje slusne. A Sharon, i kdyz viditelne zestarla, porad umi bejt docela sexy. Celkove se podle me jedna o slusnej prispevek do thrillerovyho zanru za lepsi 3* a kdyz pominu fakt, ze tohle pokracovani bylo naprosto zbytecny, tak muzu rict, ze to je nadprumernej film. (16.03.2008)

Myslím si, že kdyby nešlo o pokračování tak zásadního filmu, šlo by hodnocení o něco nahoru. Producentští veteráni Mario Kassar a Andrew Vajna oprášili neoprášitelné a vznikl minimálně podivný spletenec, který překvapivě rychle začne uspávat. Napětí mezi Catherine Tramell a psychoanalytikem Glassem (zcela jalový a hereckými geny nepolíbený David Morrissey) je v úvodních pasážích slušné, s přibývajícím časem a stále tupějším scénářem ale kouzlo vyprchá a pod nohy svým hrdinům hází scénárista pořádné klády. A do úst jen nezáživné plkání. Sic má Sharon Stone ve filmu jen omezený rejstřík svůdných pohledů a naaranžovaných vstupů do záběrů, tak má tahle ženská pořád šťávu, že by utahala i fotbalovou jedenáctku. Přídomek sexuálního symbolu tady pořád funguje (i když s pomocí botoxových injekcí)!! Škoda jen, že si stejnou roli chtěla zopakovat. Nenašla totiž nejen pořádnou látku pro svoji provokující manipulátorku, ale ani schopného režiséra (pokud si to nemyslíte o rutinním Caton-Jonesovi), který by se alespoň jen přiblížil hutné atmosféře a dynamice prvního dílu. Jen nahodile předhazuje scény, aby tu a tam mohl ukázat nějakou tu bradavku a v závěru vše shodit v jeden velký žert!! (13.11.2007)

Očakávaný veľký návrat sa nekonal, ale až tak by som to neodsudzoval. So scenárom by sa dali robiť divy, no celé to bolo akosi odfláknuté. Príliš prekombinované, zamotané a nerozuzlené. Zábery na Sharonine prednosti boli dosť časté a aj keď sa nemá za čo hanbiť, častokrát to na upútanie diváka nestačí. Chýbala mi väčšia dávka napätia a hlavne s lepším záverom. 55%. (03.12.2006)