První den mého syna

Poetika autentických, starých, ale stále žitých, otevřených i skrytých lokací. Kdyby ničím jiným, tak už jen tímto mají Helgeho filmy (oba, které jsem dosud viděl) svou krásu a trvalou hodnotu. Zde Brno a jeho dnes už neexistující místa. No a k tomu tedy "queer tématika" - anotace, která mě předem spíš odrazuje, jako něco mimo můj záběr, ne-li něco, co mému záběru překáží. Jsem si myslel. A? Podle některých diváků je tam teplej snad úplně každý, jiní diváci naopak sdělují, že tam teda nic "queer" nevidí. Síla Helgeho filmu je mimo jiné v tom, že oba tyto pohledy jsou legitimní. Půl století po svém vzniku může diváka velmi subtilně oslovovat způsobem, jakým svého současníka oslovoat asi nemohl (a jakým by na druhé straně sotva mohl - stran dotčené tématiky - oslovovat i zcela totožný film vziklý až dnes). Ostatně slovo "tématika" jsem nezvolil šťastně, naopak Flakotaso příhodně "unikátní queer podtext"; tématika je zde jiná, ale podstatný je právě onen "podtext" a koexistence nemožnosti jeho samozřejmé konstatovatelnosti s možností jeho hypertrofizace. To v součinnosti s Helgeho poetikou vyvolává něco úplně jiného než nutkání k interpretaci. Skutečně by stálo za studii či poučený esej, jak to, že zrovna Helge je pro širší publikum (donedávna i pro mne) autor již prakticky neznámý. Ze zdejších komentářů stojí za přečtení zvláště Marthosův. (02.02.2018)

Čiastočne pocitová dráma zo "zlatých šesťdesiatok", kedy mali ale ľudia v podstate tie isté problémy čo vždy. Tridsiatnik oslavuje narodenie dieťaťa a neplánovane prichádza do konfrontácie s teenagerom, ktorý hľadá svoje miesto vo svete. Niektoré veci sú podané skutočne dramaticky, napríklad taživá sekvencia z bytu, inokedy ľahšie, ako zase scény z kúpaliska. Samotný záver sa skôr prikláňa k dramatickejšej, depresívnejšej atmosfére. Mňa film najviac zaujal aj technickou stránkou, toľko detailov tvárí pri rozhovoroch som dlho nikde nevidel a toľko faciek nepadlo asi ešte nikde, možno snáď v nejakom filme Buda Spencera a Terencea Hilla. No a Praha je nám zobrazená tiež dosť netradične, ale veľmi fotogenicky. (27.01.2021)

"Odpouštěním nikoho nevychováš." Pravda pravdoucí. Počkala jsem si na tento film dlouho do noci, abych pak s vypětím všech sil ho zvládla dokoukat. Bylo to náročné, to musím uznat. Stačilo mi to jednou. Nedá se mu však upřít ta myšlenka a taky co všechny rodiče dříve či později potká, že ti jejich mladí začnou vším opovrhovat a někdy i dokonce řeknou, že se vás neprosili, abyste je sem přivedli ("Blbinec a bordel, kterýmu říkáte svět!"). Naštěstí se z toho řada dostane za pár let a já pevně doufám, že tak tomu bude i u mých dětí. Zajímavý příběh novopečeného tatínka, který se v den narození svého syna setká s klukem, který mu ten jeho šťastný sen o budoucnosti řádně naruší a donutí ho přemýšlet o věcech, o kterých tatínkové od miminka hned z fleku rozhodně neuvažují. (09.03.2016)

Nechápu, jak je možné, že tento film nikdo nezná a není zmiňován ani v odborné literatuře. Podle mého názoru se jedná o jeden z vrcholů modernistické odnože československé nové vlny (na Slovensku třeba Štefan Uher). Výtečný Kostka (snad první film kde jsem ho viděl v hlavní roli), Pucholt a naprosto geniální a přesný Munzar. K tomu skvělá kamera a typicky novovlnně přirozené řízné dialogy (hlášky jako "čtyři a půl" a mnohé další by mohly být kultovní...kdyby ten film ovšem někdo znal). A jako bonus ten unikátní queer podtext. Můj druhý film od Helgeho a znovu za pět hvězd. Zdá se, že je to opravdu těžce nedoceněný režisér. (25.05.2013)

Vy jste jeho děvče? Ne, my spolu jen tak chodíme. 1) 37letý scénárista a režisér Ladislav Helge vytvořil film, který odráží československou novou vlnu...trochu po svém, ale zřetelně. Šroubované dialogy, dobové manýry, lyrická brněnská zákoutí a vše prostupující kolektivní duch (přecpané koupaliště, tramvaje i narvaný noční klub) vytvářejí zajímavý dobově manýristický mix. Proč vám říkají mistře? Vy jste někde vedoucí?_____ 2) Zážitek umocňuje i práce se zvuky a s hudbou 39letého hodně činného skladatele Svatopluka Havelky._____ 3) Spoiler. Za zmínku stojí noční klub jako pochybná alternativa dělnického budovatelského úsilí ("Seznámili jsme se na záchytce..."...následuje uznalý pohled..."Dobrý...") a zvláště pak vykupitelský motiv na konci filmu, kdy se hlavní hrdina nechá zfackovat, aniž by se byl jen pokusil o obranu._____ 4) Spoiler. Queer podtext, o kterém se zmiňují někteří komentátoři, jsem ve snímku hledal marně. Pravda, 22letý výborný Vladimír Pucholt (Jiří Kouba alias Žluťásek) se k 31letému Luďku Munzarovi (barový recitátor Ancek) stejně jako k 26letému Petru Kostkovi (novopečený otec Oldřich Olejník) měl dosti přítulně, ale v mých očích šlo spíše o emocionální kompenzaci nefungujícho rodinného zázemí přiměřenou jeho věku a situaci. (06.05.2014)