Bohem zapomenuté děti

Silný film, zobrazuje prostředí ve škole pro neslyšící a rád bych věřil, že je to příběh realistický. Samozřejmě nejpřesvědčivější je ve filmu skutečně neslyšící M. Matlin (mimochodem mám pocit že se včera objevila na obrazovce v seriálu "zoufalé manželky"). Film mě nejvíc zaujal poodhalením problémů a jejich řešení, tak jak je vidí a prožívají neslyšící. (12.12.2006)

Ticho. Naprosté, nikdy nekončící ticho. Kamkoli se podíváte, cokoli uděláte – žádný zvuk. Ta představa mě znepokojuje, což je v přímém rozporu s uklidňující vnitřní harmonií filmu. Nadnášen vodou, moci se nikým nerušen oddat vlastním myšlenkám. Dokonalá vyrovnanost. Pro americké drama nevhodná, proto netrvající věčně, ale přinášející ty nejúchvatnější scény. Třeba když se Sarah (neslyšící, oscarová, krásná Marlee Matlin) uprostřed hloučku křepčících individuí celým tělem i duší oddává hudbě, kterou nemůže slyšet. Zjitřete své smysly. Zkuste vyhledat nějaké tiché místo. Žádný zvuk. Slyšíte? Važte si toho. Apendix: Jaká krásná náhoda, že Sarah s Jamesem v kině sledují Někdo to rád horké, na jehož konci zazní ono pověstné „Nikdo není dokonalý“. Pravda. 80% (13.02.2009)

UFO jsem ještě neviděl Kleopatro :-), ale krásných filmů už dost. A tento mezi ně dozajista patří. Něco tak hluboce promyšleného a lidského z prostředí sluchově postižených dětí se hned tak nenatočí. Je to opravdu tlak na lidské (divákovo) cítění a přitom tak přirozený a nenásilný a citově vůbec nevydírající. Volba přidělit jednu z hlavních rolí právě neslyšící Marlee Matlinové byla naprosto správná, řekl bych doslova nanejvýše nutná. Žádná jiná slyšící herečka by zcela jistě tuto roli nezvládla tak přirozeně, jako ona. Podívejte se na tento nádherný snímek odměněný Oscarem (v tomto případě na rozdíl od jiných zaslouženě) a vžijte se alespoň na chvíli do role hluchoněmé(ho) a prožívejte tu životní "diskriminaci" v podobě zdravotního postižení spolu s Marlee Matlinovou. Velká škoda, herci, režisér a film samotný si zasloužil těch Oscarů víc. Minimálně alespoň za scénář. (21.08.2007)

Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá.  ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno: But I can’t respond / To your sign language / You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku? (17.01.2024)

Bohom zabudnuté deti sú zaujímavým a podnetným filmom. Na pozadí lásky učiteľa a bývalej žiačky film nastoľuje množstvo problémov a otázok, ktorých riešenie je odlišné, ako ponúkajú idiotskí stúpenci multi-kulti a integrácie za každú cenu. Deti a mladí ľudia vo všeobecnosti sú málo tolerantní k odlišnostiam oveľa menšieho rozsahu, ako je hluchota. Navyše je komunikácia s hluchým jedincom podmienená naučeniu sa posunkovej reči. Na druhej strane bolo úsmevné a sympatické, akí boli postihnutí mladí ľudia "ukecaní" v spoločnosti seberovných. Ruky sa im len tak mihali a v miestnosti vládlo ticho. Už som niekde napísal, že som sa bez problémov zmieril s tým, že už ani raz nevystúpam na Téryho chatu, keď mám TEP kolena. Tak prečo má niekoľko, hlúpym smerom orientovaných, aktivistov snahu dožičiť postihnutým ľuďom za spoločné peniaze všetko to, k čomu majú prístup zdraví. Je to rovnako hlúpa idea, ako snahy šialených socialistov vziať peniaze bohatým a rozdať ich chudobným, aby mal každý rovnako. Aj tu platí rozumný výrok: nemôžeme si byť rovní, keď nie sme rovnakí. Je asi zbytočné dodávať, že film je ako celok veľmi príťažlivo nakrútený a obaja herci v hlavných úlohách sú skvelí (vlastne nielen oni). (13.01.2015)