Člověk bez osudu

Silný film, ale to dá říct prakticky o každém snímku, ve kterém hraje šoa titulní úlohu. Co se týče doby před odjezdem do koncentráků a samotného pobytu v lágru, není co vytknout, ale na druhou stranu není to nic, co bych neviděl někde jinde. Ty nejintenzivnější momenty přišly podle mě až v samotném závěru, kdy se hlavní hrdina vrací do rozbombardovaného domova a zjišťuje, jak moc ho doba strávená v lágru od ostatních odlišuje. Nicméně i přes jistou šablonovitost hodnotím nadprůměrně, protože tohle téma má pořád co říct. 80% (31.12.2015)

Každý člověk má osud. A může hrát jen hru, která je v mezích lidské existence. A přece ví, že to není nic moc, ví to, ale stejně s tím nic nenadělá. Nic proti tomuto spisovateli, ale pokud nedostane Nobelovu cenu Milan Kundera, a jiní jako třeba i tenhle autor, tak je Nobelova cena ne o kvalitě, ale něco jako OSKAR. (25.08.2010)

Takže z mého pohledu asi nejlepší film o holocaustu natočili Maďaři. Na první pohled se může zdát, že zde chybí výrazná záporná postava nacisty, ale to je zřejmě záměr, který zdůrazňuje odlidštěnou mašinérii koncentráku. Na to, že film pojednává o holocaustu, je nečekaně optimistický, neboť hlavní hrdina György Köves a zejména jeho přítel Bandi Citrom zde ukazují především vůli přežít. (01.07.2020)

Kvalitní literární předloha oceněná nobelovkou je z filmu zřetelně cítit, je to silný příběh, jehož hlavní předností je autenticita a absence citových manipulací, tak známých z filmů Spielberga. Tohle je prostě hodnověrný příběh hrdiny, který přečkal vyhlazovací koncentrační tábory a vrátil se, aby zjistil, že jeho dřívější materiálové i citové zázemí je v troskách a musí začít znovu od nuly. Film se mi líbil víc než Schindlerův seznam pro svoji realističnost a hodnověrnost, ale je pravda, že ta střízlivost, s jakou je natočený, mu ubírá pátou hvězdičku. Celkový dojem: 85 %. (28.10.2010)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)