Pokoj v duši

Nezačalo to úplně špatně, jenomže po asi půl hodině jsem se začínal nudit, později mě začal být celý osud hlavní postavy ukradený a konec je tak strašně klišovitý a laciný, že jsem skoro ani ty dvě hvězdy nedal. Filmu nijak nepomáhají ani herci, kteří bůhvíjak dobré výkony nepředvádí, kamera, která celou dobu pořád všechno divně zoomuje až to leze na nervy (popravdě leze to na nervy už ze začátku). A ani ta příroda moc nezabrala. Prostě to není nic odlišného od českých filmů, sice se tady toho děje víc než ve filmech od Krobota, ale i tak je to celé takové nijaké a nezanechalo to ve mě žádné emoce, maximálně tak to, že jsem se nudil. 2* (27.12.2018)

Nič nie je bez chyby, ale toto je konečne dielko, pri pozeraní ktorého sa môžem vcítiť a viem, že je to film o nás. O Slovákoch a Slováčiskách, o našom živote, smole aj vynachádzavosti. Neznášanlivosti aj závisti. Sme to my. Nemáme nadhľad Čechov ani americký pozitivizmus. Sme takí, ako tento film. Trošku pesimistickí, trošku predvídateľní a trošku aj nudní. Máme v sebe clivotu, občas chuť vyhrať alebo skôr len nechuť prehrať. Nosíme to všetko v sebe aj s tou chudobou, krásnou prírodou a častou rezignovanosťou. Sme to my. (20.07.2009)

Za sebe hodnotím hodně vysoko, protože takové filmy my Češi už točit pár let neumíme. Film o životním tápání, kde podstatná je cesta a ne cíl, plný symboliky a zpětných vazeb, tradičních osobních a rodinných pout, která člověku tak zamotávají život, až se stává nesnesitelným, prostě spousta věcí na přemýšlení. Je mi jasné, že tohle málokdo zkousne, protože takhle se filmy dělaly v době, kdy na ně byly peníze a nebylo důežité, jak dobře se prodají. Je to zcela nekomerční a těžko uchopitelný film, ale právě proto se mi libil. 80% (31.05.2015)

Malomeštiaci z Forzy si povedali, že aj oni majú na to, aby urobili hraný film. Veru na to majú! Ale len peniaze. Tam to končí. Nepomôže ani Jana Kirschner, ani Martin Štrba, ani Křižan. Balko to dofušoval za všetkých. V päťdesiatke si hodil okolo krku šál, prečítal si Eisensteina a ide sa na to! Hraný film tras sa! Cieľ bol však splnený. Meštiacke publikum sa dojalo nad krásami Horehronia, nad tragickým osudom "pravého chlapa" (Nikto síce nepochopil, prečo nakoniec spáchal sebevraždu, ale to je jedno.) Do kín prišla generácia, ktorá naposledy videla strieborné plátno pred tridsiatimi rokmi. Niekde v sedemdesiatych rokoch zamrzla aj poetika tohto filmu. To je aj dôvod prečo je tento machistický blud obľúbenejší medzi pospolitým ľudom ako napríklad extravagantná Báthory (Jožo Nižnanský to lepšie napísal!). Ak chce niekto tvrdiť, že takto sa žije na dedine, nech si pozrie radšej Liovej Dom. Pokoj v duši je len meštiacky gýč a kolonizátorská predstava o "drsnej" dedine. (24.05.2012)

Pri sledovaní filmu som si neraz spomenul na Jakubiskov film Postav dom, zasaď strom. Popravde Pokoj v duší zdieľa s týmto filmom viacero paralel: westernový hrdina, vidiecke prostredie, kritika spoločnosti, zábery na krásy Slovenska... Téma úplatkárstva a alkoholizmu mi prišla veľmi nútená a umelá. Herecky a scenáristicky nijako zvlášť oslovujúce a záver bol spracovaný na môj vkus dosť chladne. Ale áno, máme tu NIE ZLÝ slovenský film. Hurá :) (31.01.2009)