Vajíčko

Ilustrovaná přednáška chladnokrevného cynika o hackování středostavovského života. Je to dynamické, chytré, vtipné, mrazivé, trefné, dráždivě nejednoznačné, Voskou fantasticky zahrané. Jeden z vrcholů DVD série Xkrát divadlo a jedna z nejnadčasovějších věcí, které nám česká 60. léta zůstavila. (29.11.2014)

TV film Vajíčko je na podkladě divadelní hry od autora Féliciena Marceaua, která má stále dnešnímu divákovi co říci a obávám se, že dlouho bude. Výborný výkon V. Vosky v hlavní roli. O samotné hře se praví a v podstaě touto citací film začíná :Vajíčko, ono na špičku nepostavitelné tělísko, je symbolem hradu, pevnosti ukrývající chutné sousto. Je v zájmu jedince dostat se dovnitř k němu. Cesta vede ale údolími polopravd, přetvářky, popření vlastních zásad. Je nutné vplout do bezzásadových, prospěchářských vod establishmentu s pravidly lobingu a partajničení. Ve vajíčku je ovšem pohodlno a sladko. Hlavní hrdina Emil Magis (V. Voska), je průměrným občánkem. Nepyšní se ani intelektuálními hodnotami ani vzděláním, nevyčnívá ani o píď nad bezejmennou lidskou hmotu. Jeho nespornou kvalitou je ale tíhnutí k pravdě. V první části si dokonce zcela jistě myslí, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. (19.03.2005)

Václav Voska byl přitom a vyhrál na celé čáře. On přiznává, že čest se pro něj stala zbytečnou přítěží a úspěšně ji odolal až i nad ní zvítězil, morálku také postupně vymazal, že po ní ani památky nezbylo. I nad systémem zvítězil, nad ženou, panictvím a frajerem z Indočíny. V podstatě divadlo jednoho herce psané perem Féliciena Marceaua. Svět je jaksi pokurven, napadá mě po shlédnutí tohoto monologu Václava Vosky. Třeba v něm najdete odpověď proč. Jo a dodnes se to hraje http://www.novinky.cz/kultura/36680-vajicko-vypravi-jak-se-dostat-do-politiky.html (02.05.2012)

Kam spěcháme, za čím se ženeme, jaké sledujeme cíle? Chceme se stát součástí onoho navenek dokonalého systému, mít spokojenou rodinu, čistý trestní rejstřík, pohodlné křeslo, ve kterém si přečteme noviny, slušně placené zaměstnání, které nás bude vnitřně naplňovat… opravdu chceme tohle všechno, nebo si to pouze namlouváme, přetvařujeme se, lžeme a předstíráme, abychom se stali součástí jednoho velkého „vajíčka“? Emil Magis upřednostňuje přesně ty hodnoty, kterými Mark Renton tak pohrdal, a upřednostňuje je z čistě zištných důvodů – chce někam patřit, být uznávaným, ale pouze do chvíle než si uvědomí, že ta nejsprávnější cesta nemusí být vždy nutně tou jedinou možnou. Vajíčko je zcela unikátním dílem, žánrově velmi obtížně zařaditelným (trefné je označení „filozofující komedie“), jedná se o jakousi „one man show“ geniálního Václava Vosky, který v podstatě po celý film vede dialog s divákem, tedy s vámi, a pouze na vás je, zda-li budete ochotni se do tohoto dialogu zapojit. Na Voskově výkonu mě nejvíc nadchla jeho nejednoznačnost – ani po skončení mi nebylo jasné, jestli hrál postavu v zásadě dobrou, nebo až na kost prohnilou, což činilo Magise o to zajímavějším. Pro lepší představu o pojetí Vajíčka bych si dovolil zmínit tři jména – Truffaut, Allen, Pink Floyd: The Wall. S Truffautem má společný smysl pro něžný, duchaplný, často sotva postřehnutelný humor. Allen zase v několika ze svých filmů načal téma lidské potřeby zařadit se do establishmentu a držet se v tam i za cenu nejvyšší. No a konečně The Wall – jejíž hlavní hrdina se postupně (a částečně proti vlastní vůli) stává jenom další cihlou ve zdi. Vajíčko je dílem obdařeným inteligentním humorem, má nápaditý scénář dávající neopakovatelnou hereckou příležitost skutečně talentovanému herci. Václav Voska takovým byl a jelikož není zvykem tleskat filmu promítanému na DVD, tak alespoň dodatečně v komentáři: Bravo, mistře! Bravo! Bravo! Bravo! 90% P.S.: Jaké jsem si z filmu odnesl ponaučení? Vůbec nad svou rolí v systému nepřemýšlejte, prostě žijte! (14.12.2006)

,,To jsem blázen, proč jsem se vlastně oženil? Abych se dostal do vajíčka! Jenže vajíčko se uzavřelo a já zůstal opět venku!" Nerad používám tyhle anglické výrazy, ale tohle je opravdu dokonalá ONE MAN SHOW! Adaptace téhle francouzské hry s obsazenstvím Městských divadel pražských do filmové (resp. televizní) podoby s experimentálním provedením je vlastně jednou z prvních filmových vlašťovek tohoto žánru v našich končinách. Tohle je potřeba znát! Asi nejlepší ukázka hereckého mistrovství Václava Vosky, který by těch 98 minut snímku s dobrou dávkou humoru i hlubokou filosofii dokázal utáhnout klidně i sám bez přihrávajících kolegů. Divák se tady nejen baví se nad tou komickou stránkou, ale také ho to trochu nutí filosoficky uvažovat a zamýšlet se nad systémem ("vajíčkem") života a fungování světa. Jistý příběh zde přítomný je, současně prolínající se s průvodním komentářem, byť stojící spíš dlouhou dobu v úzadí. Studiová výprava je velice skromná, jako na divadelním jevišti, což vnímám jako velké plus v takovém žánru – divák tak může nerozptýleně pozorně poslouchat každou větu. Jo, a se společenskou myšlenkou: "vidíte – systém!" :o) Televizní klenot (zasloužil by si i častější reprizu), zábava na vysoké úrovni a patrně životní role Václava Vosky, herce bohužel nedoceněného tenkrát i dnes. Díky, mistře... 95% (18.12.2016)