V jako Vendeta

"Lidé by se neměli bát své vlády. Vláda by se měla bát svého lidu." Totalita je báječná věc. Šetří totiž "ovcím" čas tím, že nemusí přemýšlet o tom, co je dobré a co je špatné. Všechno je dané, stačí správně papouškovat a být šťastný. Jsou však i nešťastníci, kteří touží po iluzi zvané svoboda a pro ty může být tento snímek kultovním. Já jsem sice starý anarchista, takže tomu boji proti režimu rozumím, ale jsem si celkem jistý tím, že žádný comicsový hrdina nedokáže zvednout stádo ovcí od počítačů. Ještě o něco horší je maskovaná skutečnost, že mě to až tak moc nebavilo. (30.12.2016)

Takže, asi první výrazný fakt je, že jsem nečetl komixovou předlohu. Film mě ovšem dokázal bavit i tak. „Vé“ je sympaťák, který vás dokáže zaujmout chováním a vystupováním. Chcete hned zjistit jeho motiv a příběh. Jeho maska je pořádně šibalská, protože se směje i ve chvílích, kdy nikomu do smíchu není. Natalie Portman hraje svoje s přehledem, nijak zvlášť mě tady neuhranula a ze začátku filmu mi přišla dost nevýrazná. Chyběla mi nějaká výrazná akce, nejlepší byla asi při vyrovnávání účtů v podzemce. 7/10* (21.12.2009)

Škoda, že tento film je/byl často zneužívám k propagování anarchismu, když zas TAK moc anarchistický není. Wachowští podobně jako v Matrixu využili koncept vzbouření se proti kruté nadvládě, vytěžili z něj silné emoce utrpení, vybudovali dramatický vzestup k žádoucí katarzi a nakonec spláchli diváka mocným zážitkem a pocitem zadostiučinění. Jejich film je sice protipoliticky laděný, ale věřím, že v jádru se opravdu snaží jen podtrhnout důležitost pravdy a férového jednání napříč pomyslnými kastami společnosti. Scénář je napsán moc dobře (projevy V), ale tempo filmu se zdá nevyrovnané, má svá hluchá místa... 8/10 (22.01.2014)

Dějově silné, podnětné, se spoustou otázek a nejednoznačných odpovědí. Je opět vidět, že scénáristé (bratři Wachovští) mají talentu a nápaditosti na rozdávání a že akční scifi kult Matrix nebyl náhoda. I Vendeta je žánrově těžko zařaditelný film, ale funguje výtečně. Akce je solidní a líbivá (sekvence v BTN, kdy maskovaný hrdina vyřídí v kontaktním souboji tři nebo čtyři strážné, je neuvěřitelně nasnímaná), ovšem ne na všech místech se povedla na sto procent. Závěrečný bullet time je vyložene otravný. Nejde ale ani tak o vizuál, jako spíše o obsah, s kterým si tvůrci vyhráli ještě o něco více. Vložky typu "život lesbické ženy" jsou neuvěřitelně emocionální a už samy o sobě mají sílu. Rýpání se v režimech je už jen taková nenápadná meziřádková kritika naší doby. A zda je vyhazování budov do povětří to pravé ořechové je v konečném součtu jaksi irelevantní. (20.12.2006)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)