Reklama

Reklama

Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (157)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Ďalší výborný nemecký film z obdobia 2.sv.vojny, nominovaný aj na Oscara v kategórii najlepší zahraničný film. Milovníci akcie si na svoje neprídu, pretože tento film je výhradne komornou drámou s výbornými hercami. Prakticky celý film nesie na svojich pleciach výborná J. Jentsch, ktorú však na chvíľu zatienil hlavný prokurátor v súdnej sieni. Lepší rečník (krikľúň) je snáď iba samotný Hitler. Naše súdnictvo by si z tohto prípadu mohlo vziať príklad. Ja viem, je iná doba, ale aj tak to bije do očí. Behom dvoch dní boli zatknutí, vypočutí, usvedčení, odsúdení a popravený. Posledné minúty, posledná cigareta... a smrť, o ktorej nikto od začiatku nemôže pochybovať. DVD absolútne bez bonusu. Za to by mal ísť niekto pod gilotínu...80%. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Hned na začátku mě překvapila svižná režie vídaná spíše u současných thrillerů než u historických dramat podle skutečných událostí. Vyloženě akční hudba podbarvující odvážný odbojářský čin – ve vážně míněném filmu z druhé světové války? Jestli to funguje, proč ne. Snímek je díky tomu více přístupný mladšímu publiku, ačkoliv pochybuji že by mu bylo určeno primárně. Po slibném úvodu se film mění v nekončící dialog, který naštěstí začne vážně nudit teprve těsně před opět vyhroceným finále. Problémem je, že vybrané téma – jakkoliv humánní myšlenku nesoucí – není dostatečně silné pro udržení pozornosti i během nikam nevedoucích proslovů – jak se to dařilo Konferenci ve Wannsee. Poslední dny mě jednoduše nedokázaly vtáhnout, jejich budování atmosféry výhradně za použití „osudové“ hudby bych se nebál označit za laciné, přesto mě film bavil a dokázal podnítit můj zájem o dané téma. Takže cíl splněn, hurá, jdem domů? Ale kdepak, tady bylo rozhodně zaděláno na víc, čtyři hvězdičky nakonec vybojovala hlavně Julia Jentschenová svým přesvědčivým výkonem. 75% Zajímavé komentáře: Faye, liborek_ ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Je len málo nemeckých filmov, ktoré ma zaujmú a ani vlastne neviem prečo tomu tak je. Tento áno, bohužiaľ iba v prvých dvoch tretinách. Keď sa výsluch na gestape zmenil na ideologické slovné súboje tušil som, že bude zle - a bolo. Film, ktorý bol tak dobre rozbehnutý, začal pôsobiť falošne a nevierohodne, ako keby ho nakrútili súdruhovia z NDR. Celkovo je to z môjho pohľadu zmarená príležitosť, z ktorej sa vymyká iba sľubná prvá časť a dobrý výkon Julie Jentsch a Geralda Alexandra Helda. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Dôkaz, že sa stále dá nakrútiť z dôb DSV niečo inovatívne a myšlienkovo poučné. Filmy, ako tento alebo Valkýra nám nakoniec o vojne, ale hlavne myslení nemeckého národa povedia viac, ako nejaká dobrodružná akčná rekonštrukcia niektorej z bitiek. Nenarážam tým na Dunkirk, len aby bolo jasno. Otákzy typu, aká je podstata slobody slova a demokracie, podané prostredníctvom výsluchov, majú neuveriteľný náboj. Pritom vyšetrovateľ v porovnaní so sudcom pôsobí relatívne rozumne, on si iba robí svoju robotu a iný, ako zažitý názor, vysloviť nemôže. Navyše sa tieto rozhovory odohrávajú vo dvojici, čo skvele kontrastuje so súdom, kedy sudca prehovára k desiatkám členov strany a tomu je prispôsobená aj jeho rétorika. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (11)

  • Gilotina, kterou byli popraveni sourozenci Schollovi (Julia Jentsch, Fabian Hinrichs) a Christoph Probst (Florian Stetter), byla objevena v lednu roku 2014 ve sklepě Bavorského národního muzea v Mnichově. Dlouho byla gilotina považována za ztracenou. Poslední žijící člen skupiny Bílá růže Franz Josef Müller, kterému bylo v době objevu gilotiny 89 let, byl proti vystavení gilotiny na veřejnosti. (Rollo_Tomasi)
  • Německý herec Jörg Hube hrál ve filmu Roberta Scholla, otce sourozenců Schollových. Ve filmu s názvem Bílá růže (1982), která se zabývala stejnou tématikou, hrál Jörg Hube vládního úředníka. (Rollo_Tomasi)
  • Při závěrečných titulcích je možno vidět fotografie skutečných sourozenců Schollových a Christopha Probsta. (pUnck)

Reklama

Reklama