Poslední dny Sophie Schollové

Náhodou jsem ten film včera chytila na STv 2 a ráda jsem se podívala, protože počátkem června vyjde na DVD a já rozmýšlela, zda koupit nebo ne. Je to samozřejmě dobrý film. Natočen na podkladě skutečné události sourozenců Schollových, kteří založili studentskou odbojovou skupinu "Bílá růže" a poukazovali pomocí vyrábění a rozšířování letáků na zrůdnost nacismu. Herečka Julia JENTSCH při výsleších nepůsobila na mě žádnou emocí, její bratr jakbysmet. I loučení s rodiči bylo jenom jakoby odjížděla na dovolenou a nikoliv na smrt. Nicméně i přes některé nedotažené scény ve filmu, je to film, který stojí za shlédnutí, protože nám chce říci, že i v tak zfanatizovaném Německu za 2.světové války, byli lidé, kteří neváhali za své ideály demokracie a lidskosti položit životy. Budiž jim za to čest !! (24.05.2008)

Úplně omračující byly dialogy mezi Sophii Schollovou a Robertem Mohrem o svobodě, demokracii, svědomí a zákonech. Garantuji vám, že tuhle část filmu si pustím ještě několikrát. Ze zveřejněných archivů Stasi v roce 1989 víme, že pře mezi Sophii Schollovou a Robertem Mohrem o tomto trvala hodiny !! Vůbec bych chtěl vidět do myšlenek Roberta Mohreho co k Sophii ve skutečnosti cítil, zdali vůbec něco, můj subjektivní pocit je, že její názory respektoval a přemýšlel o nich. A co jsem cítil k Sophii já ? Úctu, respekt, obdiv. Její odvaha a vnitřní síla udělala z mého srdce tlučíčí zvon. Historicky věrný film co donutil k činosti současně můj mozek i emoce a to se vskutku nestává často. Nedá mi to, abych svůj koment nezakončil výpovědí kata Sophie Scholl - "Ještě nikdy jsem neviděl nikoho umírat tak statečně." A úplnou tečku mého komentáře řekl už Hans Scholl citací z Goetha: Navzdory všem mocným vytrvat. (06.04.2008)

Filmová očista nemeckého národa pred krutosťami, ktoré páchali počas druhej svetovej vojny. Veľmi, veľmi dobrá konverzačka z tohto obdobia, zručne a pútavo natočená, atmosféra je hustá až do posledných minút a herci sú naozaj hodní svojho remesla. Príbeh jednoducho, no výstižne poukazuje na otázku spravodlivosti a ľudskej morálky, dialógy sú pútavé a záver nemohol byť veľavravnejší. 85%. (01.07.2009)

Tak tohle je velice působivý film... hloubkou tématu hrdinství jednotlivce i skvělým výkonem hlavní představitelky. Snímek je natočený velice citlivě a podbarven krásnou hudbou nás vtahuje přímo do smutných okamžiků nejen německých, ale vlastně evropských dějin. Škoda jen, že větší prostor nebyl dán samotnému procesu, protože na něm je nejvíc vidět skutečná myšlenková bezradnost režimu vůči lidem, jako byla Sophie Schollová. Měl jsem také pocit, že i když se herec, představující předsedu lidového soudu Freislera, hodně snažil, brutálnosti skutečného Rolanda Freislera myslím nedosáhl. Tenhle film je výtečným pokusem Němců o vyrovnání se se svou minulostí. My se s tím pereme dosud.... My se vyrovnáváme Pelíškama a Pupendem... A přitom v našich dějinách podobné příběhy rozhodně jsou k nalezení: Stačí si místo Freislera dosadit Urválka a místo Sophie Schollové třeba Horákovou nebo Kalandru.... Ale tohle je na dlouhé povídání a ne na krátký komentář k filmu. Dávám 4 a 1/2 * (08.06.2006)

Každá doba má svojich hrdinov. Niektorí však ostali zapadnutí prachom zabudnutia. Aj Nemci v druhej svetovej vojne neboli všetci slepými pomáhačmi režimu. Našli sa aj takí, čo nebojovali proti režimu so zbraňou v rukách, ale slovom. Slovom napísaným na papieri, ktoré môže mať silu väčšiu ako tisíce bodákov. Sophie Schol bojovala so svojim bratom na prvý pohľad naivne. Ale s vedomím, že aj za to im hrozí smrť. Tvorcovia filmu veľmi neskúmali psychológiu hlavných predstaviteľov - im prisúdili len úlohu statočných a do poslednej chvíle si stojacich ľudí za svojou pravdou. Bolo to len niečo ako zdokumentovanie posledných zopár dní Sophie Schollovej. Aj keď sa musím hlboko ukloniť pred odvahou a charakterom Schollovcov, film ostal len v popisnej rovine, zazanamenávajúc na filmové políčka to, čo sa stalo. Pozitívom boli "obyčajné" tváre hlavných hrdinov. Hrdinovia totiž nemusia byť zákonite krásni a telesne dokonalí , ako tí z Hollywoodu ..) Takisto sa odbúralo klišé z oných filmov, kde nemeckí vyšetrovatelia a dotorcovia vedeli len vrieskať, búchať do stola a fyzicky trýzniť svoje obete. (06.11.2008)