Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hráli jste někdy v kapele? Je to jako druhá rodina, s jejímiž příslušníky prahnete po štěstí a prožíváte nečekaná dobrodružství. Stejně jako usedá rodina zas a znovu u jednoho stolu, scházejí se členové kvarteta tzv. soudobé hudby vždy u dalšího koncertu. Poněkud nesourodá čtveřice v čele se solidně vyhlížejícím, avšak lehce sucharským Robertem (Lukáš Melník), jeho partnerkou atraktivní a rozháranou cellistkou Simonou (Barbora Poláková), extrovertním vtipálkem Tomášem (Jaroslav Plesl) a znalcem historie s přezdívkou Funés (Zdeněk Julina) spolu zažívá na cestě za svou nejsvobodnější skladbou řadu humorných situací, ale i nedorozumění. Čas tráví i v legendární hospodě Ponorka v historickém centru svého rodného města, kam chodí také odvázaná „Batrflaj" (Pavlína Štorková) a „dvorní" psychoterapeutka kvarteta Sylva (Lenka Krobotová). Mezi hlavními hrdiny dochází k neustálým zádrhelům a lehce bizarním situacím, až konečně jeden neplánovaný večírek přinese jistou katarzi i radost a s ní vytoužený pocit štěstí. (Falcon)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (210)

radaza 

všechny recenze uživatele

Mrzí mě to. Pana Krobota mám rád, Díra u Hanušovic se mi líbila, ale Kvarteto mě míjí. Pomalé tempo filmu mi nevadí, pokud je film o něčem, co neznám, co mě zaujme. Tento film je ale opravdu o ničem, realisticky popsaní lidé, kteří nezaujmou, jejich problémy jsou fádní, a celý film jen čekáte.... a ono nic. ()

sofiapetra 

všechny recenze uživatele

Těšila jsem se na nový český film ze současnosti. A dostala jsem jen ukruťáckou nudu a demenci v přímém přenosu. Absolutně nechápu, proč tomuto projektu dalo tolik lidí svůj čas - přece už při čtení scénáře jim muselo být všem jasné, že je to průser. Doufala jsem, že Dírou u Hanušovic pan Krobot jako scénárista skončil, ale kdepak, střihnul si to zase - a je to ještě o pár stupínků níž. Jediné štěstí, že jsem na to nestačila jít do kina! ()

Reklama

rumczeis 

všechny recenze uživatele

Vůbec nevím, co si o filmu mám myslet, technická stránka je úplně jiná než jsme zvyklí. Ve filmu úplně chybí hudební podkres, veškerá hudba je nějakým způsobem součástí scény (hraje v pozadí z rádia nebo ji reprodukují sami protagonisté), to v kombinaci s dlouhými téměř statickými záběry navozuje syrovost snímku. Film je zahraný vlastně jen asi v 10 lidech, vypraví osudy pokročilých třicátníků, kteří nenaplnili touhy svých rodičů ani svoje. Jsou převážně single a jediné co je spojuje je, že hrají společně v kvartetu. V kině se řada za mnou bavila několikanásobně více než já. Hodnocení u mě osciluje od děje na 30% po technickou odlišnost a zajímavost až na 60%, takže průměr 45%. ()

Olík 

všechny recenze uživatele

Ajajaj….asi po deseti minutách část mých smyslů přesunula svou působnost na displej mobilního telefonu a časem jsme u videí z Youtube skončili všichni. Dost možná moje malost zapříčinila, že jsem Krobotovu smyčcovou poetiku nepobral, ale za mne téměř nekoukatelná záležitost. Rafik vše shrnul do třech slov: „Nuda v Olomouci“ a mne nezbývá, než souhlasit s velkým „S“. Moc hutné, moc rádoby originální, moc nepoživatelné, moc hloubavé…….moc Krobotovské. Postavy, jejich problémy, jejich konání, jejich komunikace…..jejich všechno. Tohle šmidlání na intelektuální stránku ničeho opravdu není pro mne. ()

feryk 

všechny recenze uživatele

Další film o ničem pana Krobota. Chtěl jsem dát jednu hvězdu, ale dvě hvězdy si zaslouží už jen za to, že si stále drží tak nízkou laťku a má svůj styl dlouhých pauz, záběrů na toporně stojící postavy, mlčící obličeje, nudné monology a scénář na jednu á čtyřku. Nikdo asi nedokáže lépe zfilmovat nudu než pan Krobot. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (6)

  • Scénář k filmu se začal psát už v roce 2013. (SONY_)
  • Natáčelo se v Olomouci. (Mara97)
  • „Asi půl roku po uvedení Díry u Hanušovic (2014) do kin jsme si s Lubošem Smékalem řekli, že by nás bavilo napsat scénář k filmu, který by byl jiný než Díra u Hanušovic. Nevím, jestli to byla reakce spíš na kladné, nebo na záporné reakce na Díru. Vůbec jsme netušili, co napíšeme, ale stalo se to závazkem, který jsme brali vážně. Asi jako když si slíbíte, že vyrobíte kus nábytku, a nemáte tušení, jestli to bude kredenc, nebo židle, a už vůbec ne, jak bude vypadat,“ uvedl Miroslav Krobot. (SONY_)

Reklama

Reklama