Kvarteto

Svým pojetím to připomene Díru u Hanušovic. Poklidný děj, kdy se zdálivě nic neděje je zachován i zde. Hanušovice se mi ale líbily víc, tady to už do nudy sklouzávalo mnohem častěji. Je to vlastně trochu zbytečný film o čtyřech lidech hledajících štěstí, aby na konci zjistili, co jim to štěstí přináší. To závěrečné zjištění, že nejvíce šťastni jsou, když jsou spolu a mohou sdílet svou společnou zálibu, není nic objevného. Žádný zvrat v ději nečekejte, jen náznaky. A komedie? Pár vtípků se povedlo (vtipy o ovečkách nebo záchranná "akce" dvou policistů na lešení), ale je to spíše úsměvný film, než komedie. Jako v životě. Míru Krobota mám rád jako herce. To jeho úsporné herectví přináší humor jaksi nechtěně. V režii čekám od něj na nějakou pecku. Zatím točí jen dost zapomenutelné filmy. (07.07.2018)

Vůbec nevím, co si o filmu mám myslet, technická stránka je úplně jiná než jsme zvyklí. Ve filmu úplně chybí hudební podkres, veškerá hudba je nějakým způsobem součástí scény (hraje v pozadí z rádia nebo ji reprodukují sami protagonisté), to v kombinaci s dlouhými téměř statickými záběry navozuje syrovost snímku. Film je zahraný vlastně jen asi v 10 lidech, vypraví osudy pokročilých třicátníků, kteří nenaplnili touhy svých rodičů ani svoje. Jsou převážně single a jediné co je spojuje je, že hrají společně v kvartetu. V kině se řada za mnou bavila několikanásobně více než já. Hodnocení u mě osciluje od děje na 30% po technickou odlišnost a zajímavost až na 60%, takže průměr 45%. (11.12.2017)

"Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď. (09.12.2018)

Ten film je úplně stejný jako herecké výrazivo jeho režiséra. Pokud si vybavujete Krobotovy role mlčenlivých, hustých a cynicky vtipných týpků, tak si zkuste představit, že tihle borci režírují film. A jelikož mám Krobotovy postavy rád, bavilo mě i Kvarteto. Dokonce jsem nadšený, protože na rozdíl od Díry u Hanušovic, mi tady ten styl mnohem více sedl a neodcházel jsem z kina s kyselou náladou. To, o co se Krobot filmem snažil, v podstatě popíše psycholožka v podání Lenky Krobotové na přednášce ke konci filmu .... definovat co je to štěstí a jak se jednotlivci snaží k němu dojít či si jej udržet. Podle mého trefil hřebíček na hlavičku, i když nevím kolik lidí to nakonec pobere. A herecky? Naprosto famózní! Dlouho jsem neviděl film, kde mi všichni herci připadali přirození a znalí svého řemesla. (02.12.2017)

Vztahové drama s trochou humoru sice obsahuje semtam pěknou scénu či nějaký vtip, ale zase jich není tolik. Celé to místo příběhu táhne charisma představitelů hlavních rolí, takže mě prostě zajímali Plesl a Poláková, aniž bych cítil potřebu si pamatovat jména jejich postav. Výsledek je zcela průměrný, zaokrouhlení hvězdičky nahoru je asi za pěkně nasnímanou Olomouc (50%). (13.12.2018)