Desatero přikázání

Popravdě jsem docela váhal, jestli se do toho málem čtyřhodinového eposu mám pustit, navíc když biblické spektákly, které jsem dosud viděl, byly celkem dost nekoukatelné. Ne tak Desatero přikázání, ve kterém se dobré střídá se skvělým a jen málo stačí k tomu, aby to bylo za pět hvězd. Navíc tenhle film není ani tak o křesťanství, ale o Židech. A plešoun Yul jako Ramses je skvělý! (29.10.2011)

Velkolepe filmove divadlo s nadhernymi kulisami, ktoremu po formalnej stranke mozno vytknut prave az prilisnu divadelnost. Zdalo sa mi, akoby herci spolu nekomunikovali, len vyriekavaju slova namierene publiku, no je mozne, ze to bolo cielom. Tento postup je este badatelnejsi v druhej "nabozenskej" polovici filmu, pri sledovani ktorej som mal fakt pocit, ze sledujem divadelnu hru. K obsahu sa vyjadrovat nejdem, pretoze ten je vsetkym znamy a je na kazdom z nas ako sa staviame k pribehu dobrotiveho a spravodliveho boha, ktory za pomoci epidemii, hladomoru a obdobnych laskyplnych veci, presvedci tyranskeho faraona prepustit ten spravny, nim vyvoleny narod z fyzickeho otroctva, aby mu odovzdal fundamentalne pravidla spravania sa. 3,5/5* (01.06.2011)

Bezkonkurenčně nejlepší zpracování biblického příběhu o Mojžíšovi. Film, na kterém by se dnes dalo najít hned několik chyb. Hlavním negativem jsou dialogy, které jsou obsahově povedené a zajímavé, ale stylově divadelně strohé. Divadelní koncept je vidět i ve stylu kamery, v postojích herců aj. Na dobu vzniku se dá taková podoba pochopit a není ojedinělá jen v tomhle filmu. Na druhou stranu je právě díky tomu film dnes o to zajímavější. Trikově jsem snad lepší film kolem r. 1960 neviděl. Právě Brynner působí ze všech herců nejvíce křečovitě, jeho divadelní postoje aj., jsou až moc okaté a nepůsobí vůbec přirozeně. Jeho postavu faraona mohli filmaři po úpravě v r. 2010 možná trošku prostříhat a dodat tak postavě více vážnosti. Na druhou stranu by takový krok zbytečně zničil staré kouzlo a kulturní odkaz a kvalitu filmu. Hestona jako herce nemá cenu ani kritizovat nebo chválit, svou roli Mojžíše zvládl přesně tak, jak si tuto biblickou postavu představuji. Desatero přikázání tedy rozhodně patří mezi nejkvalitnější velkofilmy všech dob, momentů k obdivu je tu plno. (17.09.2011)

Obrovský rozťahaný megafilm, ktorý sa pustil do biblického príbehu s vtedajšou pompéznosťou v historických filmoch a ktorého herecké stvárnenie je profesionálne. Problém je ale v dvoch dieloch, kde prvý diel je skôr o konverzáciách medzi členmi rodín, medzi pánmi a poddanými, no veľa neponúka. Druhý a kratší diel tvorí podstatnú časť toho, čo dnešné filmy popisujúce tieto udalosti majú v sebe obsiahnuté. Hodnovernosť je skôr kontroverznou záležitosťou, najmä čo sa týka prvého diela, najmä som často nemohol uveriť tomu ako sa tu rozprávali medzi sebou otroci a páni, proste mi to pripadalo až priveľmi s tými hrdinskými a vážnymi rečami prednášaními monumentálne dosť divne. Vedel by som si takýto film predstaviť aj skromnejšie, naopak masovým scénam veľa nedali. Asi si radšej v budúcnosti pustím, ak to budem chcieť, skôr animovaný film Princ Egyptský než toto. (05.07.2013)

DeMille sice natočil remake svého vlastního filmu, ale tyto dva filmy jsou každý úplně jiný, zatímco stará verze je rozdělená na dvě části, jedna ze starého Egypta a druhá ze "současnosti", kdežto verze z roku 1956 je jen o životě a skutcích Mojžíše. Musím uznat, že tento film se mi líbil, byl celkem zajímavě natočený a po formální stránce bych ani nevěděl co vytknout, Hestona mám rád jako herce(když pominu to co sem viděl v Bowling for Columbine) a nepamatuju si, že by mne jeho herecký výkon kdy zklamal. Ale tím, jak se DeMille soustředil na svoje monumentální scény s mnoha a mnoha komparzisty, snažil se oslnit zdobností, místy už přeplácaností, tak se film prakticky odcizil lidským emocím a zůstala z něho jen pompézní, vychloubačná slupka, jež se snaží diváka za každou cenu ohromit. Emoce, které postavy projevovaly, mi připadaly místy projevované příliš nepřirozeně, nevěrohodně. Celé to působí jako oživlá ilustrace Bible, obsahující pár věcí, jež by mi k Bibli neseděly. Především počáteční část, kdy se Mojžíš považuje za Egypťana a je zamilovaný do princezny. Mnohem lepší historický film je Ben Hur Williama Wylera. ten je takový mnohem lidštější, našel sem v něm emoce, jímž se DeMille tady odcizil, a celkově chování postav působí logicky a ne tak nesmyslně. Přes všechny možné zápory Desatera, ho považuji za kvalitní podívanou, protože biblické náměty se těžko zpracovávají tak, aby to pro obyčejného nevěřícího jako sem já bylo aspoň trochu zajímavé, což se DeMillovi podařilo. Edit: 16. 1. 2021 - taky se bavíte tím, jaké jste byli před 14 lety naivní jelito? Dneska v tom filmu vidím něco trochu jiného - ta nevěrohodnost a absence emocí tam stále je, ale nedocházelo mi, v jaké míře DeMillův film cílí na obeznámeného, věřícího diváka. Namísto civilního vyprávění sledujeme sérii symboly nahuštěných oživlých a patosem oplývajících tableaux ze života starozákonního proroka - co scéna, to pregnantní ilustrace původního příběhu z Bible. A pří vší té monumentálnosti a epičnosti film postrádá možnost, jak se jednoduše napojit na jednající postavy, kterým chybí prokreslené psychologická hloubka a motivace a celé vyprávění vyvolává podobným dojem jako série obrazů křížové cesty Ježíše Krista. Tak znovu nashle za 14 let. (14.01.2007)