Uvnitř tančím

Filmy o postiženejch nemám moc rád, protože námětově je to všechno na jedno brdo a i tady to z počátku vypadalo, že tomu tak bude, jako že "jsem mrzák, no a co mám právo žít na plno jako každej druhej", jasně má, ale když scénarista tu samou pointu dává do každýho filmu o mrzácích už mě to nebere . Tady u mě flm, ale začal bodovat někde kolem půlky vejš, protože se překupil do zvláštního vztahovýho a citovýho pojetí a to bylo velmi zajímavé a především silné. Kluci svoje role zahráli fantasticky o tom nět sporu, ale Siobhan byla ta, která si mě získala nejvíc..to rozvazování tkaniček..tam je odpověd proč a Romola samozřejmě těžkotonážní kost. (20.08.2016)

Z tej haldy filmov s podobnou tématikou tento snímok predsa len niečím vyčnieva. Podobne ako pri snímku Adem (2010), aj v tomto prípade sa divák častejšie smeje ako plače, čo je veľkým prínosom. Ťažká a smutná téma je tu rozobraná s nadhľadom a jemným humorným spôsobom, čoho dôsledkom je pri konci pozitívny pocit, a to aj napriek všetkým tým ťaživým okolnostiam, hlavne k záveru. 85/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (14.04.2015)

Jeden z nejpůsobivějších filmů, které jsem v poslední době viděl. A není se čemu divit! Něco tak silně emocionálního pochází prostě z jedné z nejlepších (ba i nejlepší) produkcí - britské. Odjakživa říkám, že Briti dokážou skloubit hodně věcí najednou a přitom nedopustí, aby se z toho stala nepřehledná motanice. Příběh dvou tělesně indisponovaných mladíků, kteří ikdyž nemůžou chodit, tak se snaží žít svůj vlastní život. Život, ve kterém se nechtějí řídit zbytečně svazujícími pravidly. Rory je opravdu svérázný charakter, který se skvěle doplňuje s "uťáplým" Michaelem, jemuž změní celý svět "vzhůru nohama". Žijí si svůj život bez pravidel, ale každý ví, že tohle i při nejlepších podmínkách nelze. Co se obsazení týče, tak tleskám a to hodně. McAvoy i Robertson se do rolí opravdu vžili a působili více než přesvědčivě. A Garai působila příjemně a nebyla to žádná hysterická fiflena. Námět je, jak už jsem říkal, působivý a silný a zvládnutý byl, co si myslím já, skvěle. A hudba byla opravdu pastva pro uši, hlavně úvodní a závěrečná skladba. Zkrátka další produkt "britské elegance", který na mě zapůsobil ve všech směrech, neatakoval mě zbytečnými blbostmi a vůbec mě nenudil. "Uvnitř spokojeností tančím"! (04.05.2010)

Tohle mě hodně dostalo. Je mi jasné, že spousta lidí nařkne tento film z citového vydírání, jenže film je natočen tak krásně a hlavně srdcem. U málokterého filmu jsem zažila takový nával emocí, že jsem se po skončení chtěla někde na chvíli zavřít. To, že se tady až moc tlačí na slzopudné kanálky diváka, mi vůbec nevadí, jsou zde ale i scény, které příjemně rozesmějí. Skvělé výkony hlavních představitelů, postava Roryho O´Shea je strašně dobře napsaná a musí na řadě z vás občas vykouzlit úsměv. Tento film jsem si zamilovala a vím, že si ho kdykoliv a ráda pustím znovu. (23.01.2011)

I když by se na první pohled mohlo zdát, že se bude jednat o depresivně laděné drama o postižených lidech, kteří nemají mnoho chuti do života ve skutečnosti je celkové vyznění filmu poměrně optimistické. Celý příběh je hlavně o přátelství dvou hlavních hrdinů a o lásce, kterou jeden z nich pozná. Herci jsou výborní a dokážou si získat divákovi sympatie, i když jsou oba na vozíku a jeden z nich nedokáže mluvit. Je toho málo co by se dalo filmu vytknout ale i když se jedná o výbornou podívanou na plný počet to není. (20.03.2009)