Burnt Offerings

V tom filmu se vlastně nic moc neděje, teče tam málo krve, neuvidíte jedinou ohnilou nebo deformovanou zrůdu, hrozně často se tam žvaní mimo děj a počet mrtvých rozhodně není závratný. Přesto je to skvělá věc a všem duchařomilům můžu jen doporučit. Přece jenom je to ale dost pomalé a dlouhé, za to musí jedna hvězda dolů. Jedna věc mi ale vrtá hlavou...proč tenhle horor zná tak málo lidí a Poltergeist je všude? Že by kouzlo Spielberga? Nebo prostě lepší marketing? A co na to Jan Tleskač? (24.08.2013)

Slušná hororovina na téma rodina vs. mysteriózní dům, s postupným propadáváním se hlavních postav do psychického zoufalství. Někdy děsivě přísná (topení syna v bazénu jeho otcem), někdy dráždivě tajuplná (stará paní v pokoji nahoře), ale často taky zbytečně natahovaná a nedořečená, vedoucí k nenaplněnému potenciálu i nedostatečnému uspokojení diváka (např. celý motiv řidiče z pohřbu matky hlavní postavy otce). Barák ale zvenčí mňamkózní a herci prvotřídní. Čtvrtou hvězdu si více zaslouží The Omen ze stejného roku 1976 (20th Century Fox), který tento konkurenční projekt United Artists totálně zastínil. (03.02.2022)

Slušný duchařský horror na klasické téma "rodinka, co se nastěhuje do prokletého domu." Kromě zvolna budovaného napětí a působivé hudby se snímek soustřeďuje na ústřední manželský pár. Tentokrát to totiž není jen milující otec a muž, jenž se propadá do občasného šílenství a paranoie, ale zdá se, že je neviditelným zlem posedlá i manželka. Oliver Reed je opět skvělý, ale zdatně mu sekunduje i filmová partnerka Karen Black, jejíž nejpůsobivější part přijde v samotném závěru. Jedinou fail je tak dvouhodinová stopáž. Její první polovina se neuvěřitelně vleče, naštěstí o to větší dramatičnost v sobě ukrývá ta druhá... (70%) (23.02.2011)

Tak tenhle strašidelný dům mě zrovna dvakrát neoslnil. Nic proti hudbě, ta býla výborná a už vůbec nic nenamítám proti Oliveru Reedovi či Karen Black, ačkoliv v tomto případě by se jejich výkony hodily spíš pro divadelní prkna. Kámenem úrazu je pomalost a nulové budování atmosféry. Film se tak omezuje na halucinace v podání otce a podivné chování matky. Na konci film sice graduje do celkem solidního závěru, ale je to jako kdyby jste hodili velký šutr do rybníka, jehož klidnou hladinu do té doby narušovala jen žába, která přes něj dvakrát za hodinu přeplavala. Očekával jsem tedy podstatně víc. 30% (07.01.2015)

Je zvláštní tento film o kterém jsem byl před shlédnutím přesvědčen, že si ho nechám a to se nemá jak víme, dělati. Má sice jen 2 hud. motivy, ale jsou natolik výrazné, že to vlastně nevadí. Dále obsahuje sice pro někoho (což plně chápu) přepálenou stopáž, leč já se nenudil ani chvíli. Pak je tu další z mnoha paradoxů tohoto díla, hl. mužská role jest hrána zvláštním hercem, který mě odpuzoval a zároveň fascinoval již v Cronenbergově the Brood. Zde opět jen šeptá (což je u tohoto herce copyright) a já byl ne zrovna nadšen z představy, jak ho budu museti skoro 2h sledovati/poslouchati. Načež jsem již v pol. zjistil, že byl dosti zajímavý natolik, že jsem si ho ozn. jako sympatickou postavu, zatímco ta jeho již od zač. domem posedlá žena (a to tam ještě ani nebydleli) mě od pol. štvala natolik (včetně scény u/v bazénu-pak dohra na trávníku) že já bych sebral už v 30.minutě syna (který byl světe div se, též fajn) a odjel velmi rychle pryč. Bete Davisová byla méně vizuálně děsivá, než ve 40.letech (další paradox) a potěšil Tučňák z tv 60tkového Batmana. Sice se maskoval jako běžný občan, ale já ho stejně hned poznal.;-) Posl. asi 15min. je ovšem absolutně dokonalých (a připomělo mi to můj silně oblíbený flák Dead Silence) a já si uvědomil další paradox (jo, je jich tu hodně) že jsem celou dobu cítil, že to je na 4, ale v mysli mi stále svítily 3. Takže jsem po shlédnutí (i přes ten závěr a několik vizuálně působivých scén alá Carpenterova Christina, jen si místo auta, dosaďte dům) dal jen 3,5 s klasickým příklonem ke 3, než ke 4. V každém př., pokud jako já, vyhledáváte horory z let 70. až počátku 80., za minimálně 1 shlédnutí to stojí. Má to silnou a hl. konstantní atmosphéru, kterou se už nikomu nepodařilo v dalších desetiletích úspěšně zduplikovati (že Daubermane s kámošem Flanaganem) páč to byly prostě 70tky, jak vyšité. Ta éra i v literatuře (i Dick psal ještě více ponuré věci než dřív) je naprosto specifická a moc positivismu (taky za Nixona?) v ní nenajdete. Což platí i o tomto filmu. Předlohu neznám, ale musel to býti slušný trhák, když to někomu stálo za to, to zvěčniti na celuloidový pás. Takže, stojí to za to? ANO. (15.02.2022)