Zmeškaný hovor

Maličko Kruhu, maličko Nenávisti, strašení pro strašení. Když to začíná bejt zajímavý, vydrží to jen chvilku. Náměty Japonskejch hororů jsou v pohodě. To, že ,,temné síly“ dokážou vymačkat číslo na mobilu mi divný nepřipadá. Občas však mám problémy s tempem vyprávění. Ale zhlédnout se to dá. Aspoň si dáte bacha na lidi, kteří vás budou chtít odvést do nemocnice a cpát vám do pusy bonbóny. (11.11.2006)

Světu vládnou mobily a podle statistik je dokázané, že skoro každý vlastní alespoň dva. Už děti od 1. třídy umějí volat a posílat smsky. Já jsem měl první mobil v roce 2001 v mých 16 letech. To jen na úvod a teď k filmu. Je to děsivé a skoro dokonalé. Já osobně si vůbec nedokážu představit, kdybych obdržel na mobil hlasovou zprávu, ve které by byl nahrán můj křik, jak mě někdo zabíjí! A ještě k tomu bych se dozvěl přesné datum i hodinu své kruté smrti. Až mi na mobil přijde hlasová zpráva, tak ji hned smažu, a to jen díky tomuto filmu. Japonci natočili skvělý horor s místy hutnou atmosférou, při které vám budou vstávat vlasy hrůzou. Nejde zde o příběh, ale je velký důraz kladen na to, aby film diváka vyděsil. A to se mu daří. Já film viděl přesně o půlnoci a po celém těle jsem měl husí kůži a to se mi už hodně dlouho nestalo. Doporučuji všem, kdo má rád snímky s děsivou a ponurou atmosférou. Musím se přiznat. Hned jsem si na internetu vyhledal melodii, kterou zvoní mobily ve filmu a dal si ji do svého. Zanedlouho si pustím 2. díl a pak ještě zkusím americký remake. (20.09.2008)

Miike, coby nájemný režisér, se pustil na pole současných japonských trendy-hororů s hi-tech tématikou, stejně jako byly Kairo nebo Ringu – duchové komunikující skrze technické mazlíčky naší doby – konkrétně skrze mobilní telefony. Tajemná zpráva v hlasovce určuje dobu tvé smrti. Zpracováním film nepřekvapí, je to prostě kvalitní standart – kamera hledá neobvyklé úhly, pořád něco naznačuje, lekačky přijdou nečekaně a to je asi kámen úrazu – film se nesnaží o nic než o zábavný standart, ale ani ten nějak chybí. Přestože film ve druhé polovině začíná gradovat a nabírat na obrátkách, je už v podstatě vyčerpaný a nemá co nabídnout. Hezké pozlátko, které pustíte své přítelkyni v neděli po obědě na relax. (23.12.2005)

Tímhle se mi Miike asi moc nezavděčí, protože mě absolutně nezvládl vtáhnout do děje a stopáž pro mě byla zabijácká. Americký remake jsem viděla ještě před tímto a vzpomínám si, že to za nic nestálo, akorát se to dalo trochu lépe snést s délkou stopáže a hereckými výkony. Hrozně moc mi v poslední době vadí ta zmatenost, kterou Japonci zasazují snad do každého hororu, který natočí. Nebylo tomu tak akorát u americké Nenávisti od Takašiho Šimizu, kterou mám osobně z asijských hororů snad úplně nejradši, protože to bylo poprvé, když jsem se z nějaké hororové scény málem počůrala. Zmeškaný hovor byl pro mě tedy docela velké zklamání hlavně kvůli podivně vysvětlenému závěru a absolutního zkomplikování děje. Strašení sice nebylo marné, ale ne nejlepší. Nebyl to prostě můj šálek čaje. (06.09.2015)

Existuje mnoho názorů na prapodivný konec. SPOILER Jeden například tvrdí, že Yamashita (ten týpek) po bodnutí odhalil vtělení ducha do Yumi (hlavní hrdinky) a zemřel. Poté se mu zdálo, jak tu malou vraždící dívku zachránil a pak byl nucen trávit svou verzi posmrtného života s Yumi, do které se převtělila ta malá holka. KONEC SPOILERU Ale nikdo nikdy vlastně nedostal vysvětlení konce ani z tvůrců, ani od nikoho jiného. Nestyďte se proto, že jste to nepobrali, já také ne, ale řekněme, že k filmařině patří nechat v divákovi onen divný pocit v žaludku, který hlodá, hlodá a hlodá. To film splnil na 100%. Ale i jinak jde o povedený, strašidelný a tísnivý horor o mateřské psychóze a překvapivém vysvětlení. Není to žánrovka z kategorie nejlepších, ale určitě stojí za shlédnutí 75% = 4/5 (04.01.2015)