Ostrov v ohni

Režisér Gillo Pontecorvo je podepsaný mimo jiné pod dokumentárně pojatým válečným dramatem Bitva o Alžír a patřil k levicově orientovaným filmařům své generace. Ani v tomto případě v sobě politické angažmá nezapře. Ostrov v ohni nemá smysl považovat za klasickou dobrodružnou podívanou v kulisách exotického karibského ostrova. Pontecorvo natočil politické drama, kde se na příběhu podivného spojenectví a pozdějšího konfliktu britského emisara Williama Walkera a vůdce domorodé vzpoury José Dolorese vyrovnává s v 60. letech 20. století v kruzích euroamerické intelektuální levice hodně přetřásaným tématem - neokolonialismem. Po 2. světové válce se evropské koloniální říše rychle rozpadly, někdejší centra moci se ale pokoušela udržet svůj vliv aspoň nepřímo podporou vstřícných místních pohlavárů, korupcí a nátlakem. Na ostrov Queimada ovládaném Portugalci přijíždí britský agent Walker s cílem vyhnat za pomoci místních obvyvatel koloniální pány a umožnit proniknutí britského kapitálu do oblasti. Vytipuje si vhodného vůdce lidové vzpoury a vyprovokuje místní elity k vyhlášení samostatnosti. Jenže ani zrušení otroctví neznamená zlepšení životních podmínek prostých obyvatel a jednou zažehnutý duch vzpoury ve společnosti hoří dál. Postava Williama Walkera je skvěle napsaná, nejednoznačná, komplikovaná a ve svých činech a cílech rozporuplná. Walker je skvělý pozorovatel, analytik a organizátor, navíc nebezpečný manipulátor a cynický pragmatik, který slouží tomu, kdo ho platí. Ale zároveň i člověk, který chápe těžký úděl lidí "tam dole" a kterému vůbec není proti mysli jejich postavení zlepšit. Třeba i tím, že se ve vhodném okamžiku poněkud přitlačí vládnoucí vrstva ke zdi. Jeho protějšek Dolores naopak dokonale odpovídá schematickým představám o rozhodném a nekopromisním revolučním vůdci tak, jak si jej představovali příznivci Fidela Castra a kubánské revoluce. V konfrontaci těchto dvou charakterů stojí Gillo Pontecorvo předvídatelně pevně při lidovém vůdci. Je mi líto, ale praktická zkušenost plynoucí ze studia dějin hovoří jednoznačně ve prospěch oportunistů typu Walkera. Uspějí reformátoři, nikoliv spasitelé. Ti umí bořit, ale roli vyjednavačů, tvůrců a garantů nezvládají, až příliš často končí jako samolibí autoritáři typu Mugabeho nebo zoufalí ztroskotanci schopní s sebou stáhnout i své okolí. Co si právem zaslouží pozornost, je výkon Marlona Branda v roli Williama Walkera, která patří k těm nejzajímavějším v jeho dlouhé a rozsáhlé kariéře. Celkový dojem: 65 %. (21.09.2017)

Marlon Brando v hlavní (Kladné? Záporné?) roli snímku se stále aktuální myšlenkou. Zkrátka když ti mocní něco chtějí, dostanou to stůj co stůj a je jedno, jestli kvůli svým plánům pouze někoho podplatí nebo jestli lusknutím prstu, sliby a falešnými nadějemi třeba rozpoutají revoluci a válku. Lidé jsou pro ně jen figurky. Jenže moment... Je to vážně tak, ehm, černobílé? Pontecorvova režie zpočátku scény typu vykradení banky nebo útoku na vesnici sice vůbec neukazuje, ale je to jedině dobře, protože bitev a umírání si v druhé polovině filmu "užijeme" až až a jsou to výjevy přímo děsivé. Kromě excelentního Brandova výkonu je třeba velký plusový bod přičíst samozřejmě i dokonalé hudbě Ennia Morriconeho. (22.03.2015)

Walker prichádza, vidí a víťazí. I keď hodnota jeho víťazstva je veľmi otázna. Veľmi sugestívne a bez prikrášlení nakrútený Pontecorvov film, kde si dal Brando na stvárnení svojej úlohy obzvlášť záležať. Sledovať udalosti dávnych časov z dnešného uhla pohľadu nie je jednoduché. Z filmu cítiť, že na Antilách v 19. storočí a kdekoľvek inde na svete bol pojem ako rasizmus absolútne mimo, človekom bol skrátka iba beloch a ak si to mysleli ako Portugalci, tak Angličania a aj iné národy, tak nie je úplne jednoduché súdiť aj takého slizkého Walkera, ako predstaviteľa celej mašinérie. Vlastne ak dnes vidíme, že sa metódy nezmenili aj napriek tomu, že ľudí nedelíme nad nadľudí a podľudí, tak je súčasná situácia ešte smutnejšia. (21.04.2017)

Skvělý film. Takřka učebnicový průvodce revolucí. Jak se začíná, jak probíhá i jak proti ní státní moc zasahuje. Vše je samozřejmě umělé a organizované zvenčí, za zcela jiným účelem než je zlepšení životních podmínek revolucionářů. Tak jako bylo u všech povstání a revolucí v novodobé historii. Úžasný Marlon Brando v roli agenta, výborný je i jeho černošský protihráč. Konec nezklamal, celý film je zkrátka na plné hodnocení. (03.05.2017)

Ennio Morricone a Marlon Brando splnili očakávania, Renato Salvatori a scenárista ani náhodou. Brandom deklamované múdrosti sú hodné politologickej príručky. Film, ktorý mal šancu byť zaujímavým a príťažlivým, ostal poplatný ľavicovým revolučným potrebám konca šesťdesiatych rokov. Určite si ho rád pozrie Fidel i Hugo. (17.08.2009)