Čingischán

Takáto koprodukcia ma vôbec neprekvapuje, Džingischán mi totiž pripomínal nemecko-juhoslovanské Mayovky. Bohužiaľ ale tie slabšie a tým pádom aj nudnejšie. Pokiaľ porovnávať s americkou produkciou, spomeniem si na Alexandra Veľkého s Richardom Burtonom, podobný historický patvar. Tam ťahali film dole nepresvedčivé bitky, tu na tú v podstate jedinú musíme čakať dve hodiny a tiež z nej nepadneme na zadok. Dovtedy nám Levin ponúka iba kecy. Savalas je čisto do počtu, Wallach má dôležitejšiu úlohu, ale je skôr za karikatúru veľkého vodcu. (19.09.2016)

Džingischán ako jeden z pionierov ženských práv. Zástanca rovnakého zaobchádzania a možnosti vyjadrenia vlastného názoru ženy k voľbe budúceho partnera či vzniku vzťahu. Vlastne prečo nie. Veď doba vzniku filmu mení vždy historické skutočnosti podľa toho, čo sa práva aktuálne v spoločnosti deje. V Amerike v rokoch 1964 a 1965 prijali zákony o občianskych právach a o volebnom práve. Filmári sa rozhodli len nadviazať. Vyjadrili cez historický základ filmu ideu zákonmi zakotvenej rovnoprávnosti prostredníctvom spájania muža a ženy do rovnoprávneho partnerstva a zároveň spájania znesvárených kmeňov do jedného veľkého celku. Tak vznikol podľa Američanov národ mongolský s rôznymi odnožami, ktorému nevládol barbar, ale muž ctiaci si ženy a vzdelanie: Džingischán. Ako rozprávka je to pekné pozeranie. Veľkorysé kostýmové riešenie a kolorit zase poteší oči diváka. Navyše téza o človekovi, ktorý sa venuje poézii, hudbe, maľbe a kráse žien (tu v podobe čínskeho cisára), no práve vďaka tomu je častokrát oveľa zákernejší ako rodený bojovník nebola vôbec márna. Kľukaté zástavky umeleckých diel, sledujúcich rôzne nuansy a odtienky reality, práve ponúkajú obdobné umenia milovné typy k tomu aby využili bohatosť slovného vyjadrenia a jeho najrôznejších variantov k prefíkanej manipulácii s okolím. (17.07.2017)

Krásné záběry (jugoslávské) krajiny i rozmáchlých kulis se stovkami statistů (někdy naopak jen s podměrečným davem) nezazdila ani fádní režie, ani faktograficky zcela nevěrohodný scénář (lokace, obsazení), který ze života (nějakého fiktivního) Temüdžina vyzobal nesouvislé útržky a celý hrr je ledabyle poskládal za sebe, bez výstavby charakterů, dramatu či emocí. Bojovými scénami sice nešetřil, ale za moc nestály. (02.05.2022)

Tak trošku stejné jako mayovky (obzvlášť ta závěrečná bojová scéna, ta ale byla snad z nějáké nepovedené mayovky). Že tam moc lidí nevypadá jako Mongolové a že je to celé namluvené anglicky, bych zase za takový prohřešek nepovažovala. Na dobu svého vzniku je to víceméně příjemný film, který ale nikterak nevybočuje z "žánru" mayovek. 60% (27.10.2010)

Uf, tohle je opravdu silná káva. Mongolské stepi nahradily jugoslávské skály a lesy, Mongoly a Číňany ztvárňují Anglosasové, Francouzka a Arab. Autoři použili skutečná jména, ale už se neopovážili vyprávět Temüdžinův (Čingischánův) příběh, tak jak se nám dochoval z historických pramenů. Místo toho nám nabízejí uhozený hrdinský epos. Bujná fantazie zapracovala. K tomu divné kostýmy, nemongolský způsob válčení (kaskadéři nejspíše nezvládli střílet za jízdy z luku) a jedním z nejoddanějších Čingischánových vojáků je černoch. Všechno špatně. (26.10.2010)