Tak jako v nebi

Dojmy z tohoto filmu se u mě pohybovaly na sinusoidě. Počáteční rekapitulace dirigentova života se záchvatem zuřivosti mi přišla zbytečně přestylizovaná, o několik desítek minut později bych však Nyqvistovi za jeho "šťastného šílence" nejraději udělila všechny ceny, které Švédská filmová akademie za herecký výkon rozdává. Stejně tak jsem kdesi uprostřed měla pocit, že je to jen docela obyčejný film, na Švédsko možná až podivuhodně uhlazený, a stejně tak jsem v tu samou dobu oněměle sledovala (či spíše poslouchala), jakouže píseň to hlavní hrdina Daniel pro nejlepší zpěvačku svého sboru složil. Závěr mě dostal do kolen. Možná to bylo i díky použité hudbě, ale tak dlouho jsem závěrečné titulky už dlouho nesledovala. Dokonce to ve mně vyvolalo tak sentimentální náladu, že jsem měla chuť dát tomuto dramatu okamžitě maximální hodnocení. Kvůli dříve zmíněným záporům však tak neučiním. I tak je ale Så som i himmelen jeden z těch filmů, které si budu ještě dlouho pamatovat a to jen v tom nejlepším. Nedůležitá poznámka na závěr: Michael Nyqvist má ten nejroztomilejší přízvuk v angličtině, jaký jsem kdy slyšela. Potkat chlapa, který takhle mluví ve skutečnosti, tak mi stačí i ta prostá věta: "Yes, I think so," a začínám plánovat svatbu. Dodatek 13. srpna 2010: Ne, čtyři hvězdičky nestačí. Zamilovala jsem se do tohoto filmu. (27.07.2010)

Ještě teď se mnou cloumá celá škála pocitů....pokud chcete zažít strach o své zdraví, návrat tam, kde nebylo šťastné dětství, sestup ze slávy k absolutně odříznutému způsobu života, máte mít tenhle film. Protože poznáte, že lidé jsou dobří i zlí a v pospolitosti mohou něčeho dosáhnout , protože poznáte, že někdo vás podrazí, ale druhý vás zvedne. A můžete se u toho zamilovat, to je život. A možná, že zahlédnete přes konečky řas andělská křídla....a až po mě přestane běhat husí kůže, za tenhle film dám pět, byl totiž úžasný. (07.12.2012)

Slavný dirigent odjíždí po infarktu do své rodné vesnice, kde chce být o samotě. Jenže se ihned nedobrovolně začlení do místní komunity. A od této chvíle začnou životy lidí nabírat nový směr. Co se fakt nepovedlo, byl závěr, kdy SPOILER: hlavní hrdina umře na záchodě. Po tolika pozitivních změnách to bylo jako facka nemluvněti. (11.02.2024)

Jak má muzikant hodnotit filmy o muzikantech, že... Film na mě zapůsobil asi tak, jako když si objednáte čistou severskou vodku, tu vám sice přinesou, ale zamíchanou v jakési patetické limonádě, u které už navíc od prvního pohledu poznáte, jak bude chutnat. Osobnost hlavního hrdiny, jeho osud a motivace jsou spíše jen nahozeny (nebo zahozeny?) a velmi záhy se rozplynou v žánrovém vesnickém obrázku plného jednoduše typizovaných figurek. Úplný závěr filmu ho sice zachraňuje od nejhoršího, dává mu větší hloubku a snad i nějaké poselství, jenže aby na mě opravdu zapůsobil, musel by se mě režisér pokusit opít něčím trošku jiným. (06.03.2006)

Film vo mne nevyvolal žiadne veľké emócie. Na druhej strane som ocenil pokojnú atmosféru, v ktorej plynul príbeh navrátilca, ktorý musel vynaložiť veľké úsilie, aby ho miestna komunita prijala. Významnú úlohu v tom zohral tichý konflikt s miestnym farárom. Moje hodnotenie znamená spokojnosť so stvárnením drobných osudov, drobných konfliktov, drobných radostí a súčasne sklamané očakávanie, že príde k významným dejovým zlomom, ktoré by z filmu urobili lepšie zapamätateľné dielo. (08.12.2021)