Režie:
Maria ProcházkováScénář:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Oldřich Kaiser, Jana Krausová, Jiří Lábus, Vlasta Žehrová, Kristýna Leichtová, Petra Nesvačilová, Ludmila Šafářová, David Máj, Kristina Kloubková (více)Obsahy(1)
Už jste ho potkali: bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Když do jeho ulice vstoupí Dáma, věci se začnou měnit. Ale žraloka v hlavě nezastaví. Příběh, který by se mohl zdát i vám. Film se natáčel v dubnu a v květnu 2004 v Praze na Letné, v bytě Oldřicha Kaisera. Celý film se odehrává v malém přízemním bytě a na ulici před jeho oknem, nalezení přesného místa natáčení bylo tedy pro vznik filmu stěžejní. Z počátku se zdálo, že se nepodaří najít odpovídající lokaci, až se jako ideální ukázal byt představitele hlavní role Oldřicha Kaisera. Ten nakonec souhlasil a zapůjčil svůj byt filmařům na dobu natáčení. "Byla to poměrně neobvyklá situace, trochu záměrně jsme ji tedy zdůraznili v naší tiskové zprávě. To ale byla chyba", říká producent filmu Vratislav Šlajer. Krátce poté, co se v tisku objevila informace o natáčení, začali se kolem motat zvědavci. Totální katastrofa ovšem nastala, když byla v denním tisku uveřejněna přesná adresa natáčení a bytu O. Kaisera. Natáčení pak muselo být dokonce na čas přerušeno. "Je to opravdu peklo", řekla tehdy režisérka Maria Procházková, "denně se tady objeví cca 30 až 40 lidí, fotí si našeho hlavního herce i nás, nedá se vůbec pracovat." Oldřich Kaiser to tehdy komentoval: "Zájem fanoušků mě samozřejmě těší, ale tohle je moc, stačí, že tu mám teď dva měsíce filmaře, představa, že bych se musel po natáčení ještě pořád starat o návštěvy, mě děsí. Byt prodám." Natáčení bylo nakonec úspěšně dokončeno a O. Kaiser byt poté skutečně opustil. Dokončovací práce filmu proběhly už naštěstí bez problémů. Film se natáčel na širokoúhlý formát, používaly se tři různé kamery. Ve filmu bude celá řada obrazových triků - od klasických kamerových až po ty digitální. Některých si ale divák ani nevšimne, protože jsou přímo podřízeny ději. Část filmu bude upravena digitálně v počítači a posléze opět "vypálena" do negativu 35mm. "Žralok ale není film plný velkolepých efektů a vybuchujících aut, je to jednoduchý příběh. Ale určitě je to film do kina, velmi vizuální - zkrátka bude na co koukat." říká producent "Největším "efektem" filmu je ale jednoznačně Oldřich Kaiser", směje se.
Žralok v hlavě by měl být pozitivní, zábavný a dojemný film. "Na testovacích projekcích postava, kterou hraje pan Kaiser, diváky dojala a rozesmála. Mám radost, tohle je přesně, co jsme chtěli - působivý emotivní film, který diváky potěší." říká režisérka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
"Každý máme svojho žraloka. V hlave." Príbeh podivína, chorého muža, slušného človeka v čarovnej trojjedinej Kaiserovej kreácii. Režisérka vydolovala z jeho herectva všetko, čo sa dalo a som jej za to vďačný. Blízkosť komiky a drámy bola vždy vítaná ( Sellersove herecké eskapády ). Pomaly bežiaci film, umocnený dobrou hudbou a kamerou, bol príjemným prekvapením. ()
85% - Tento film měl na mě zvláštní účinek. Při jeho sledování jsem se spíše bavil, usmíval, obdivoval animace a filmařské nápady, a tu a tam si přál, aby už ta Muchowova infantilní hudba skončila. Pár minut po jeho skončení jsem však upadl do deprese, a zjistil jsem, že to vlastně byl jeden z nejsmutnějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. Oldřich Kaiser naprosto úžasně ztvárnil člověka, o kom nikdo nechce nic vědět, a koho každý bere když ne jako pošuka, tak jako vlastně sympatického cvoka. Tento člověk je plný emocí, myšlenek a nápadů o které nikdo nestojí. Ten pán z přízemního bytu, co věčně kouká z okna a oslovuje kolemjdoucí, žije svým způsobem v každém z nás, a bojíme se ho. Proto jsme asi tak rozčarováni, když nás podobný člověk osloví na ulici uprostřed zmatku všedního dne. Film o samotě, odcizení, žití sama se sebou, a ztráty opravdového kontaktu s okolím. Vybavují se mi texty Krylových písní "Nechte ho spát" a "Důchodce"... Pět hvězd za film, co mi v kině nasadil žraloka do hlavy. ()
Oldřich Kaiser předvádí ve své one man show precizní a soustředěný herecký výkon. Maria Procházková je nejspíš lepší animátorka než režisérka hraného filmu, ale největší mínus tohohle filmu pramení z natahování směrem k běžné stopáži celovečerního díla, které se zde ukázalo naprosto kontraproduktivním. ()
Dlouho jsem se na Žraloka v hlavě těšil a věděl jsem proč. Konečně se dostal do televize a není divu, že do filmového klubu. Jde o netuctový snímek pro "odvážné" diváky, ve kterém se dá děj shrnout do jednoduché věty. O to je lépe, že se podařil natočit tak, že se na to dá dívat a nejen to. Vyvolává pohnutky, možná i vzpomínky, určitě emoce. Může překvapit, že je "žralok" postavený na ikoně československé recese a masové srandy, ale Oldřich Kaiser je Herec a dá se mu věřit každé slovo. Jen více takových drobných, krásných filmů. ()
Ojedinělá atmosféra, která vás vtáhne a propluje s vámi celým filmem, i když se zdá, že nelze rozluštit, co by ve vás měl film zanechat, dostane to do vás jaksi mimochodem. Ukazuje rychlost života, který stejně vždy vede ke konci, prchlivost chvíle štěstí, nenasytnost reklamy, ale taky odlišnost lidí, neexistuje jen jedno vidění té ulice a toho světa za oknem. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (4)
- Režisérka Maria Procházková později vzpomínala na svou nervozitu na začátku natáčení: "Nejhorší byl první den. Přijdete mezi třicet dospělých lidí, polovina z nich je starši než vy, devadesát procent z nich jsou chlapi a teď vás mají brát vážně. Říkala jsem si: 'Co si to vůbec dovoluju? Dělám něco, co má rozpočet v milionech, a přitom sama nevím, jak takový milion vypadá. Jsou tu lidé, kteří berou naprosto vážně něco, co jsem si vymyslela doma u stolu...' Nejvíc jsem se samozřejmě bála, že Oldřich Kaiser udělá dva tři fórky, kterýma mě zadupe do země, a já se složím, ale on to naštěstí vycítil, takže mě ze svých legrácek striktně vynechával. Navíc mi ohromně pomohl před prvním záběrem. Když jsem něco opakovala už potřetí, tak mě vzal kolem ramen a řekl mi: 'Maruško, vono to bude dobrý,' což bylo tak uklidňující! To byla možná vůbec nejdůležitější věta celého natáčení, byť byla jenom chlácholivá, protože měl pravdu - ono to bylo dobrý." (NIRO)
- V skutočnosti sa film nenatáčal v pravom byte Oldřicha Kaisera, ako tvrdili niektoré média. V byte sa natáčalo od rána do večera, a preto dal Kaiser svoju menovku na dvere. Celé to bol fór, na ktorý obyvatelia domu jednoducho skočili. (Raccoon.city)
- Na počesť postavy, ktorú vo filme hral Oldřich Kaiser, sa na dome, kde sa natáčalo, odhalila busta s cigarou. (Raccoon.city)
Reklama