Pink Floyd: Živě v Pompejích

Jedno z nejpůsobivějších hudebních vystoupení jaké jsem měl tu čest shlédnout. Pink Floydi se ještě před vydáním svého kultovního alba The dark side ot the moon sešli ve starobylém amfiteátru mezi ruinami Pompejí a bez diváků tu předvádí své nejlepší písně (především Echoes, která začíná a zakončuje celý mistrný koncert, je něco naprosto geniálního). Kdo neviděl, měl by rychle napravit........ (22.10.2007)

Velmi zajímavý dokument+obří klip... Floydi buď hrajou (a to je doprovázeno nádhernými záběry z Pompejí, nebo odkud) a nebo jen tak v přestávkách mluví nad dobrým jídlem o své hudbě... Při "One of these days" ztratí Nick Mason na chvíli paličku a bubnuje jen jednou:-) Nebo po "One of these days", když si zas dopřávají svačinku, tak popíjejí pravou, nefalšovanou, českou, plzeňskou dvanáctku!:-) Nejvíc se mi asi líbí skladba "Echoes"(ta to i začíná i končí), ale opravdu strašně těžko říct, vše co hrají je přeci skvost! poznámka: viděl jsem ten director´s cut... (07.04.2005)

Hodnotím Director's cut. Prostředí překrásné, zajímavé, hudba dokonalá, originální, při Set the Controls for the Heart of the Sun a druhé části Echoes mi běhal mráz po zádech. Všechno okolo už mi ale přišlo spíše rušivé. Animace nudila, rozhovory až na něco málo nezajímavé. Víceméně jsem si celou dobu říkal, prosím, už zase začněte hrát. // 70% (28.01.2009)

Túto fenomenálnu skupinu som vždy miloval. Páčila sa mi ich nadpozemská, nadreálna hudba. Tento koncert mi priniesol jeden úžasný zážitok a to, že ho nahrali v roku 1972 je fantázia. Mali asi najlepšie ozvučenie, techniku v tej dobe a myslím si, že nie oni sa stali otrokmi aparatúry, ale aparatúra sa stala ich otrokmi. Klobúk dole. (01.02.2011)

Hudbu samozřejmě nemá smysl hodnotit, to bych mohl všem koncertům Pink Floyd nasázet plné hodnocení, aniž bych je viděl. Co mě trochu zklamalo, byla vizuální podoba, kdy si podmanivou atmosféru opuštěného amfiteátru v Pompejích užijeme pouze zpočátku a pak ještě chvíli u konce. Zbytek času kamera podivně krouží především kolem Nicka Masona a Davida Gilmoura. Kdybych viděl delší verzi obsahující rozhovory se členy kapely, možná bych mluvil jinak, takhle převažuje mírné zklamání. Hudba za pět, obraz za tři. Vidíte, už jsem zase u toho. (03.11.2011)