Pink Floyd: Živě v Pompejích

Hodnotím Director's cut. Prostředí překrásné, zajímavé, hudba dokonalá, originální, při Set the Controls for the Heart of the Sun a druhé části Echoes mi běhal mráz po zádech. Všechno okolo už mi ale přišlo spíše rušivé. Animace nudila, rozhovory až na něco málo nezajímavé. Víceméně jsem si celou dobu říkal, prosím, už zase začněte hrát. // 70% (28.01.2009)

Záznam koncertu prakticky ze stejné doby, kdy se Deep Purple vrátili z fenomenálního japonského turné, kdy Led Zeppelin měli za sebou už čtyři studiová alba (včetně nesmrtelné skladby "Stairway To Heaven" s legendárním kytarovým sólem, zatímco Floydi se pomocí zvukových experimentů teprve škrábali vzhůru z podpalubí psychedelického undergroundu. David Gilmour s kytarou - sedící, kroutící poteciometrem...Roger Waters bez basy - třískající do gongu... pro nejtvrdší fanouškovské floydovské jádro (ideálně navíc na tripu) čirá extáze, jinak ale koncert prakticky nemá co předávat, je podivně sestříhaný se záběry ve studiu, nečiší z něj žádná energie, je vlastně sterilní a prázdný - stejně jako stadion, na kterém se odehrává. Ještěže se od zvukových koláží, kakofonie a kvílení zpětných vazeb v psychedelických, instrumetálně fádních skladbách, za jejichž poslech by dnes nikdo neutratil ani pětník, kapela odstřihla a přesunula se k progresivnějšímu pojetí (art)rockové muziky, kde vytvořila nezapomenutelné skladby, které se staly nesmazatelnou součástí rockové historie. (04.04.2020)

na tomto som vyrastal, dospieval i prechadzal zivotom... je pozehnanim mat tento koncert pred mrtvym publikom z davnych dob na klasickej VHS-ke v povodne verzii, ktora nebola sprznena formou najnovsieho director´s cutu. hudba pri kulise zaslych vekov s tichou az pietnou pritomnostou obyvatelov mesta naveky spiacich pod pokrievkou vezuvskeho popola. je priam fascinujuce, ake nadcasove veldielo sa tymto kapele spolocne s televiznym stabom vydarilo. hudba presakujuca epochami i hviezdnymi priestormi rezonuje medzi ruinami antickeho mesta. medzi jeho stlpami, murmi, sochami, klenbami, dlazdicami, freskami... je tam samozrejma a vsadepritomna rovnako ako duch mrtvych pompejcanov. preto to nedokazem pozerat len tak a hocikedy. a nedokazem to pozerat bez toho, aby mi pritom nebehal mraz po chrbte... (12.01.2009)

Kdysi jsem tady krizitoval někoho za to, proč si pouští koncert kapely, kterou nemá rád a dává pak nízké hodnocení. Já však mám Pink Floydy rád a jejich hudba je bezpochyby geniální, ale koncertu v Pompejích jsem na chuť prostě nepřišel. DVD sice obsahuje 7 písniček (při čemž je první a poslední stejná), ale nejsou při sledování nijak zvlášť dobře postřehnutelné a nejedná se ani o nějaké extra megahity. Většinu času totiž tvoří hluboké filosofování, jestli jsou Pink Floydi páni nebo otroky své aparatury, nemůžu si pomoc, ale pro mě těch 92 minut byla nuda a utrpení. A opravdu to není tím, že bych je neměl rád. (19.01.2011)

Dle mého vynikajicí koncert s dokumetární vložkou, většina záběru byla směřévána na Nicka Masona. Dle mě právem. Jakožto jediného člena působícího v Pink Floyd od založení až do teď. Škoda jen, že tam bylo tolik grafických záběrů, které se tam moc nehodily. Já bych zůstal u kamery:-) Koncert v amfiteátru ve spojení s hudbou Pink Floyd = Hudební extáze. (08.10.2009)