Pink Floyd: Živě v Pompejích

Sice jsem velký fanoušek Pink Floydů, ale přes tak vysoké hodnocení musím dát dvě. Nemám rád rozkouskovaný obraz do 12-ti čtverečků a podobně a hlavně mezi písničkami kecání. Kdyby to bylo odděleně budiž. A po vizuální stránce, jak se tu několikrát opakuje taky nic moc.Pompeje jsou více vidět hlavně v druhé části skladby Echoes, v ostatních sopka Vesuv. Hodnotím režisérský sestřih,který to - jak čtu níže- vše ničí. Originál jsem neviděl, určitě bych hodnotil víc. Hudba nemá chybu. (25.01.2009)

Záznam koncertu prakticky ze stejné doby, kdy se Deep Purple vrátili z fenomenálního japonského turné, kdy Led Zeppelin měli za sebou už čtyři studiová alba (včetně nesmrtelné skladby "Stairway To Heaven" s legendárním kytarovým sólem, zatímco Floydi se pomocí zvukových experimentů teprve škrábali vzhůru z podpalubí psychedelického undergroundu. David Gilmour s kytarou - sedící, kroutící poteciometrem...Roger Waters bez basy - třískající do gongu... pro nejtvrdší fanouškovské floydovské jádro (ideálně navíc na tripu) čirá extáze, jinak ale koncert prakticky nemá co předávat, je podivně sestříhaný se záběry ve studiu, nečiší z něj žádná energie, je vlastně sterilní a prázdný - stejně jako stadion, na kterém se odehrává. Ještěže se od zvukových koláží, kakofonie a kvílení zpětných vazeb v psychedelických, instrumetálně fádních skladbách, za jejichž poslech by dnes nikdo neutratil ani pětník, kapela odstřihla a přesunula se k progresivnějšímu pojetí (art)rockové muziky, kde vytvořila nezapomenutelné skladby, které se staly nesmazatelnou součástí rockové historie. (04.04.2020)

Doposud nejmystičtější a nejhypnotičtější hudební/obrazový zážitek s jakým jsem měl tu možnost se setkat. S každým dalších shlédnutím/poslechnutím stále silnější a silnější. Naprostým vrcholem filmu je závěrečná část písně A Saucerful of Secrets a samozřejmě Echoes ...(Vřele doporučuji Directors Cut, ve kterém se nachází scény ze studia při nahrávání písní Brain Damage a Us And Them z jejich průlomového alba The Dark Side of the Moon). (17.04.2013)

Viděl jsem prodlouženou verzi, která je prý méně atmosférická než původní hodinovka – nešť; střídání magických hudebních pasáží z vrcholu kosmicko-psychedelického období kapely s odlehčeným „nahlížením pod pokličku“ mi vyhovuje ideálně, protože je nejen absolutním audiovizuálním zážitkem (jistá syrovost vesmírných a sopečných záběrů má u mě větší sympatie než málem sterilní dokonalost obrázků, kterými Pink Floyd doprovázeli svá vystoupení později), ale zároveň dokumentem své doby. A že to byla panečku doba: Film zachycuje mj. přípravy vůbec nejslavnějšího floydovského alba Dark Side of the Moon a pro dlouholetého fandu je nadobyčej vzrušující sledovat postupné krystalizování zvuků, které má vypálené do hlavy v jejich definitivní podobě. Jeden z nejsilnějších filmových záznamů, které po kapele zbyly – osobně mám slabost i pro Benátky z osmdesátého devátého bez Waterse, naopak watersovu sólovku In the Flesh, a pak je tu samozřejmě filmová podoba The Wall; kam se ovšem hrabe třeba studený P.U.L.S.E.… (27.09.2013)

Tlukot srdce mého je ještě slyšitelný, tep hmatatelný...postavy klopýtající v dusivém kouři. Z dáli zvuky prapodivné, mrazení a nepříjemnost vyvolávající, země probublávající, třas - a pak s rachotem pekelným láva vyvěrající z nejtemnějších hlubin země a já chtěla pryč pryč z toho lomozu a hluku drásajícího! Na chvíli úleva přišla v psím blues Mademoiselle Nobs chrtice afghánské dlouhosrsté než přehlušila je šílenost šílenější s tvářemi zkázy hrůzou zkamenělými... *** Pohlazení hladivě paličkované Nicholase Masona přehlušil zvuk ryčných činelů, kdy Roger Waters počal do nich mlátit jak pominutý. Pak s kreacemi atletickými přesedlal na gong obří a celým člověkem bušil a bušil do mých uší uštvaných... Mladý David Gilmour na sólovce pákou řadící lomcoval zas a válečkem plechovým strunami břinčel. Nato Rick Wright klávesy vzbouřil... Užívali si to vlasáči ušatí postaveni v amfiteátr řecko-římský s vládcem Vesuvem tyčícím se pyšně nad hlavami jejich. A kameny křičí historii černou jak láva spící, stíny Pompejí zaplaveného magmatem žhnoucím žalují, když zastavil se život právě teď...A Saucerful of Secrets (Talíř plný tejemství)... V Echoes dralo se světlo pomalu na povrch a já konečně vydechla. Než jej opět pohltila silueta mocné sopky dřímající... (Doplněk hudební v mém Deníčku.) (07.09.2014)