Úsměv Mony Lisy

Svobodomyslný učitel s nejasnou minulostí, záporným vztahem k autoritám a naopak kladným vztahem ke svému oboru, který svou životní i profesní filosofií naprosto zásadně ovlivní některé studenty. Mona Lise Smile je feministickou variací Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Oba filmy mají společné i téma nalezení vlastní osobnosti a role v budoucím životě – zatímco u mladíků ze Společnosti mrtvých básníků jde o to co a jak budou po skončení univerzity dělat, studentky z Mona Lisa Smile řeší existenční problém možnosti postavit se před tuto volbu. Rigidní americkou poválečnou společností vštěpovaná role manželky a domácí puťky (monogamie a rodina nade vše) se jeví jako jediná možná „volba“. Univerzita je elitní plemenářský závod, který produkuje vzdělané ženušky – přesně takové které si vybírá úspěšně graduovaný student ze Společnosti mrtvých básníků. Výtvarné umění má být klíčem k nalezení sebe sama – skrz nekanonickou interpretaci klasických děl se hrdinky učí samostatnému myšlení, které nelze spoutat konvencemi. Zatímco ve Společnosti mrtvých básníků byla poezie opravdu živým a funkčním nástrojem sebenalezení, je v Mona Lisa Smile výtvarné umění pouze znouzectností – jedinou fungující scénou je odhalení obrazu Pollocka, který působí ve strnulém protředí filmu opravdu jako zjevení. (11.10.2006)

Pokud vezmete Dead Poets Society, místo Williamse použijete Robertsovou, místo kluků holky, místo literatury výtvarné umění. Pokud přidáte rádoby zajímavý "feministický" příběh, spoustu moudrých řečí a patosu. K tomu špetku zajímavé, leč značně vypočítavé a "umělecké" kamery. Špetku hvězd a jako šafránu na vrch nezajímavou Newellovu režii. Máte a lá hop! Úsměv Mony Lisy. Zkonzumovat a nevracet se. (30.01.2009)

V dnešní době, kdy si Julia Roberts může vybírat z hromad scénářů je dost překvapující, že ji do oka padl zrovna tento nevypracovaný a z diváckého pohledu hodně průhledný kousek. Julia působí hodně utlumeným dojmem a jen těžko lze říci zda je viníkem „černobílý“ scénář bez šťavnatých dialogů, nebo samotná Julia. Hereckým podáním mě daleko více dostala Kirsten Dunst, ta své postavě dala alespoň působivou prokreslenost a charakter. Úsměv Mony Lisy hodně balancuje mezi dvou a tří hvězdičkovém hodnocení, když ale uvážím klidnou a příjemnou kameru zachycující takřka dokonalou atmosféru padesátých let společně s neodbytou výpravou, tak si tři hvězdy určitě zaslouží. (04.08.2004)

Čekal jsem další otřesnou slaďárnu, ale vyklubal se z toho docela pěknej filmek. Hlavní role obsadili skvělé herečky. Podle mě asi nejlépe zahrála tu svou roli mrchy Kirsten Dunst. Ostatní taky nic hrozného, ale přijde mi, že Roberts tady nasadila jeden výraz a nedala ho dolů za celou dobu. Moc se mi také líbilo vykreslené prostředí spisovatelské školy. Ale je to nepochybně snímek na klidný večer. Nic extra se od toho čekat nedá. 60% (23.12.2011)

Moralita s lehce předvídatelným dějem. Julia Roberts je milá, Kirsten Dunst je naprostá slepice, Julia Stiles neví, který z těchto dvou směrů následovat a Maggie Gyllenhaal to má všechno sympaticky na háku. Všechny hrají dobře, ale stejně je výsledek přinejlepším průměrný a nevím, za co bych mu mohl dát třetí hvězdičku. (11.07.2007)