Temná pasáž

Nádherně podivný noir, který obsahuje tolik náhody a nepravděpodobnosti, že musí jít o umělecký záměr. Chemie mezi Bogartem a Bacall je explozivní (kam se hrabou současné filmové páry!), kamera krásná (obzvlášť záběry San Francisca jsou magické) a kdyby se člověk na celý film díval jako na snění neprávem uvězněného Vincenta Parryho, nebylo by vůbec co vytýkat. (10.06.2007)

Poctivý temný triler, ktorý sa vyznačuje jednak tradičnými a netradičnými rozprávačskými konvenciami (odďaľovanie kľúčovej zápletky ako jej vraha, subjektívne snímanie, vynikanie atmosféricky tichšieho mesta...). Naprieč celou minutážou, roztiahnutie niektorých dôležitých a sekvenčne kľúčových bodov mozaiky, ktoré napriek nepravdepodobnom chovaní vedľajších postáv privodia divákovi podobné pocity, aké môžu zažívať v niektorých filmoch Alfreda Hitchcocka (prenasledovaný hrdina) i Coppolovom Rozhovore (šokujúca scéna okna). Je to niečo podobné ako v prípade slušného filmu, ktorý nenarába s momentami prekvapenia a po celý čas si drží vysoký štandard. Dark Passage má aj slabšie, zato zapamätania hodné. A nikto iný sa do role Vincenta Parryho nehodí viac než Bogart, ktorý sa pre tento subžáner narodil. A kto iný by s ním mal zdielať spoločný osud než Lauren Bacall? (14.04.2014)

Možná se to mohlo jmenovat Světlo na konci temného tunelu - ani jeden z českých názvů nevystihuje podstatu věci. A přitom je to právě atypický způsob, jakým se světlo na konci tohoto stále zoufaleji se zužujícího a stále temnějšího tunelu, vyloupne, který z Dark Passage činí výlučný a originální film (a který mě rozjařil a očaroval). U případů vraždy jsme zvyklí, že se nakonec vyřeší, i kdyby si kvůli tomu x vyšetřovatelů a y hrdinů mělo zničit osobní život, a všem se dostane alespoň nějaké veřejné satisfakce, včetně pokyvujících diváků, spokojených, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Tady je to jinak, a byť se leckdo může cítit rozčarován, já mám radost jak z vyústění příběhu, tak z žertovného poboření detektivních stereotypů - a přitom, pokud má noir být pohádkou pro dospělé, pak filmu nelze upřít, že v tomhle smyslu dostál žánru na celé čáře.*~ (24.09.2017)

Takže po Dámě v jazeře máme tady další noir s výraznou subjektivní kamerou z pohledu hlavní postavy – tentokrát však jen během první třetiny do zásadního zvratu, kdežto i tam jsou občas vloženy záběry z jiných úhlů pohledu. Což je ale určitě fajn, pokud se s originálním filmařským prvkem napodruhé pracuje již jinak, postup se tudíž nestává tak repetitivním, navíc tato volba snímání má zde i svůj hlubší smysl, když tvář hlavní postavy spatříme až ve chvíli po plastické operaci se změnou identity. Úvodní třetina s útěkem z vězení a několika střety oplývala skvělou atmosférou (včetně zdařilé surrealistické sekvence!), s propuštěním pacienta s novou identitou „na svobodu“ rostla očekávání, ale pak napětí jaksi zamrzlo ve spleti vztahů a romantiky a přes hezkou černobílou estetiku, která tomu v této chvíli však dodávala spíše mírný chlad, mě to jaksi nebralo. Dech plně pro mě nabrala Temná pasáž až v poslední třetině s odchodem nejednoznačného hrdiny Vincenta za hledáním a objasňováním pravdy, kde se napětí doplňovalo s mírným ironickým nadhledem... Nakonec jsem dost dobře bavil, vzhledem k zmíněné prostřední části na mě nefungoval film po celou dobu. Některé scény (např. setkání s policistou v baru), černobílé záběry, vedlejší postavy i ten výkon Humphreyho Bogarta jsou zde přímo ikonické, ale celkový zážitek z noirové dobovky tady vidím spíše jen na lepší 3 hvězdičky: [70%] (10.05.2024)

Při sledování této krimi jsem nabyl dojmu, že v Kalifornii jsou všichni lidé ochotni ihned pomoci každému uprchlému vězni, protože jsou přesvědčeni o jejich nevině. K větší reálnosti mě tam chyběla už jen scéna, jak náhodný kolemjdoucí pozná marně se maskujícho uprchlýho trestance a zvolá "Jéééé, vy jste ten, co včera utekl, ta plastika Vám, ale moc nesluší. Můžu se s Vámi vyfotit a dostat autogram ? Kolik ode mě budete chtít peněz ? Pojdte k mě domů, já vám dám najíst a dám vám své nejlepší oblečení, že nebudu mít co na sebe mi nevadí. Budete chtít opíchat mou manželku, klidně. Bude chtít opíchat mou dcreu, není problém. Co bych pro Vás ještě mohl udělat, pane uprchlej trestanče ? Že mě můžou zavřít, za to, že jsem Vám pomáhal ? Nevadí, bude mě ctí si kvůli vám zkurvit život, jsme přece v San Franciscu a co může být tedy větší čest než pomáhat uprchlým zločincům. Navíc jste u soudu řekl, že jste těch 150 lidí nezabil a já vám věřím i když vás chytli na místě činu z nožem v ruce." Bohužel tato scéna mě ve filmu dost chyběla, nechápu proč ji nakonec z toho filmu vystřihly. Zcela jistě by to vygradovalo na ještě větší reálnosti příběhu. Největši hvězda filmu pro mě byla bezesporu jeho neskutečná demence. Od horšího hodnocení Temnou pasáž zachránila dobrá kamera, šmrcovní Lauren Bacall, chlupaté ruce Bogarta, protože první část byla natáčená z pozice jeho pohledu, takže jediný co jsem viděl, byly jeho pazoury, který v pravidelných intervalech strkal před kameru. Otázkou je, jestli to byly ruce Bogarta a ne třeba nějaký opice, když byly tak chlupatý. Sice se blbost v tomhle filmu chytla natažené ruky s velkou grácií, ale nějaké to napětí i přes tuto skutečnost zůstalo a to se také cení. (27.01.2008)