Temná pasáž

Vynikající film-noir, který od samého začátku zaujme díky netradičním záběrům kamery (ruce, nohy, boty, ale nikoliv tvář), hudbě, atmosféře, prostředí San Francisca, příběhu s dobrými dílčími zápletkami a napětí, které s přibývajícím časem nabírá na intenzitě. Humphrey Bogart zde ztvárnil velmi dobrou postavu, jednu z jeho nejlepších, troufám si tvrdit. (09.01.2013)

Nádherně podivný noir, který obsahuje tolik náhody a nepravděpodobnosti, že musí jít o umělecký záměr. Chemie mezi Bogartem a Bacall je explozivní (kam se hrabou současné filmové páry!), kamera krásná (obzvlášť záběry San Francisca jsou magické) a kdyby se člověk na celý film díval jako na snění neprávem uvězněného Vincenta Parryho, nebylo by vůbec co vytýkat. (10.06.2007)

Bogartovka - o něm, s ním, ale bez něj. Filmařsky je Temná pasáž nápaditá, Bogartovsky chlapácká, Baucallovsky odměřená, vzájemně jiskřivá, ale proboha co ten scénář? Něco tak podivně hypnotického, nebo možná spíše pouze neskonale hloupého, aby člověk (nejen) v rámci žánru pohledal. Rozhodně vám nehrozí, že byste po pár desítkách minut věděli na čem jste. To ostatně nebudete vědět ani v závěru. Temná pasáž je buďto stupidita na n-tou umně zakrytá do noirového hávu či naopak velmi promyšlená záležitost. Záleží jen na vás jak si to přeberete. Stejně jako mnozí ostatní jsem si celou dobu pokládal otázku zda se to skutečně děje nebo ne. Raději jsem si řekl, že neděje. Představa, že je to totiž myšlené celé vážně je děsivá. Přiklonil jsem se tedy k druhé možnosti, ale jist v kramflecích si tím fakticky nejsem. Pro konečný verdikt by to chtělo znát předlohu Davida Goodise. (19.04.2008)

„Tmavá pasáž” a „Dáma v jazere” , sú klasické Filmy-Noir, mimochodom si obidva odbili premiéru počas roku 1947, a to konkrétne v rozpätí šiestich mesiacov, ale čo je vôbec na tom asi najzaujímavejšie je skrátka to, že sa podobajú, ako vajce vajcu, t. j. sú totižto rovnako spracované , i keď súčasne aj dodávam, že prvý menovaný narozdiel od toho druhého, až tak extrémne nezachádza do krajnosti, keďže sa takto nebude správať až do samého konca... Čo mám tým na mysli ? Akonáhle trochu napoviem, akou formou sú nakrútené, všetkým bude hneď jasné, o čo sa tu vlastne jedná, kedy už práve teraz konečne prechádzam i ku "Dark Passage" , ktorá sa nám divákom čoskoro prihovorí prostredníctvom subjektívneho obrazu: skrz-naskrz prvej osoby, na ktorej je kamera doslova nalepená, a my vidíme iba to, čo vidí protagonista: „Zo štátnej väznice San Quentin, neďaleko Kalifornie, utiekol väzeň Vincent Parry, ktorému je polícia ihneď v pätách. Našťastie natrafil na "dobrého človeka" , ktorý sa mu ponúkol, že ho odvezie do San Francisca, no je príliš podozrievavý, čo aktuálne hlásenie z rádia, iba viac umocní, a tak sa strhne šarvátka. Spacifikovaný jedinec zatiaľ nič nevie o svete, kde zrovna prechádzajúca maliarka Irena Jansenová, by napokon predsa mohla byť tou správnou spojenkyňou, však ? Áno, poskytne mu útočisko, no ale až istý taxikár Sam, mu odporučí plastického chirurga, čím si zmení svoju (neustále) hľadanú tvár, že sa mu tým vari skončia úplne všetky starosti ?” / Varujem vás, že ani zďaleka určite nie, pretože to je len samý začiatok... V podstate behom prvej filmovej hodiny, počujem len Bogartov chrapľavý hlas, a k tomu neuvidím žiadny odraz v zrkadle (dôvod na to samozrejme jestvuje), keď ten zvyšok zvýši aj na nadštandardné charakterové herectvo legendárneho Bogieho, ktorému zručne sekunduje jeho skutočná manželka Lauren Bacallová. Zvyšný ansámbel v podobe Agnes Mooreheadovej a Cliftona Younga, ktorí vskutku ukrývali nejedno tajomstvo, kvôli čomu bolo sledovanie Davesovho snímku impozantným zážitkom, trošku mierne predvídateľným, prečo som nakoniec neudelil maximálne hodnotenie, no i napriek tomu ma nesmierne nadchol ! (15.07.2021)

Při sledování této krimi jsem nabyl dojmu, že v Kalifornii jsou všichni lidé ochotni ihned pomoci každému uprchlému vězni, protože jsou přesvědčeni o jejich nevině. K větší reálnosti mě tam chyběla už jen scéna, jak náhodný kolemjdoucí pozná marně se maskujícho uprchlýho trestance a zvolá "Jéééé, vy jste ten, co včera utekl, ta plastika Vám, ale moc nesluší. Můžu se s Vámi vyfotit a dostat autogram ? Kolik ode mě budete chtít peněz ? Pojdte k mě domů, já vám dám najíst a dám vám své nejlepší oblečení, že nebudu mít co na sebe mi nevadí. Budete chtít opíchat mou manželku, klidně. Bude chtít opíchat mou dcreu, není problém. Co bych pro Vás ještě mohl udělat, pane uprchlej trestanče ? Že mě můžou zavřít, za to, že jsem Vám pomáhal ? Nevadí, bude mě ctí si kvůli vám zkurvit život, jsme přece v San Franciscu a co může být tedy větší čest než pomáhat uprchlým zločincům. Navíc jste u soudu řekl, že jste těch 150 lidí nezabil a já vám věřím i když vás chytli na místě činu z nožem v ruce." Bohužel tato scéna mě ve filmu dost chyběla, nechápu proč ji nakonec z toho filmu vystřihly. Zcela jistě by to vygradovalo na ještě větší reálnosti příběhu. Největši hvězda filmu pro mě byla bezesporu jeho neskutečná demence. Od horšího hodnocení Temnou pasáž zachránila dobrá kamera, šmrcovní Lauren Bacall, chlupaté ruce Bogarta, protože první část byla natáčená z pozice jeho pohledu, takže jediný co jsem viděl, byly jeho pazoury, který v pravidelných intervalech strkal před kameru. Otázkou je, jestli to byly ruce Bogarta a ne třeba nějaký opice, když byly tak chlupatý. Sice se blbost v tomhle filmu chytla natažené ruky s velkou grácií, ale nějaké to napětí i přes tuto skutečnost zůstalo a to se také cení. (27.01.2008)