Dívka ze stratosféry

Mohu se podepsat pod komentář uživatel Just.m3. Pro mne byl tento film nečekaným a nevšedním zážitek. Člověk musí opravdu umět, aby dokázal, že atmosféra filmu doslova prýští z obrazovky a to přímo do divákovy duše. Mám ráda filmy, které diváka nepodceňují a režisér na ně nechává působit i to, co vlastně nebylo řečeno. Na svém blogu jsem se zmínila, že bych chtěla vidět po dlouhé době nějaký opravdu dobrý film. Tímto je tato má tužba splněna. (04.03.2010)

Éterická /anebo když chcete tak stratosférická/ dívenka s elfím ňufáčkem a hříšně rašícím tělíčkem v prostředí tokijských barů s nadrženými biznismeny, nepřejících kolegyň, pofidérních kšeftů, odiózních brlohů a tajemné a ututlané vraždy... A k tomu všemu soundtrack s dominujícím "najazzlým" ságem a vkládané komiksové obrázky, kterými dotyčná dívenka "glosuje" svůj vlastní příběh. Ten kontrast - křehká nezkažená víla versus studený a hříchem prolezlej svět cizáckého magalopolisu je úchvatnej, jenomže cosi tady nehraje. Proč - to se dozvíme až na konci filmu. Pro někoho bude ta pointa mírným zklamáním, pro jiného třešničkou. Ať tak nebo tak - už kvůli tý "stratosférický" atomosféře je ten film nezapomenutelnej. Neodpustím si však jedno doporučení: jestli jste na lolitky, nechte si raději zajít chutě. Neručím totiž, že při některých scénách nebudete v pokušení vojet svůj DVD přehrávač... (06.11.2007)

Ano, jako ze stratosféry spadlá je ústřední dívka a vůbec celý film. Japonské dobrodružství, kde od začátku něco nehraje, přesto si s tím nelámete hlavu a ochotně přistoupíte na atmosféricky podmanivý poznávací zájezd s ohrožením života v ceně - v nápaditém provedení, doplněný vnitřním komentářem, oživený úžasnými ilustracemi a provázený hypnotizující hudbou, který vám z mentality Japonců prozradí víc, než leckterý jejich film. Ač Chloé Winkel působila víc unyle, než étericky a nezřídka si přímo říkala o zabití, musím uznat, že její postava do odcizeného neuchopitelna zapadala a mírně tušený závěr logicky nemohl dopadnout jinak - v opačném případě by se jednalo o dost zoufalý snímek. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (17.04.2015)

„Není lehké poznat přátele od nepřátel, to jsem se měla naučit.“ Nadpozemsky křehká Angela v nejhorším bahně velkoměsta. Andělské světlo v ponuré atmosféře smutného prostředí. Stojí nad ním, mimo něj, pozoruje, zaznamenává jej svými kresbami. Z lehkovážného holčičího útěku z domova za novými zkušenostmi, za mužem snů, se pomalu začíná stávat noční můra, skutečnost doléhá stále tíživěji … Jen škoda závěru, byla bych čekala jiný … „Opravdoví hrdinové nikdy nezemřou, protože kdyby ano, kdo by dokončil jejich misi?“ (Challenge Tour – duben 2015) (26.04.2015)

Film-komix a komix-film. Již při sledování jsem si říkal, že režisér musí být i scénáristou - obě funkce jsou zde neoddělitelně propleteny. Propojení komixu s filmem je zde organické, výtvarné a má svou hlavu a patu. Napadá mě porovnání s filmem Alois Nebel, u něhož je grafická stylizace v podstatě bezúčelová. (04.11.2014)