Dívka ze stratosféry

Silný snímek s až neskutečnou .a.t.m.o.s.f.é.r.o.u...! Matthias X. Oberg se vyznamenal nejen nápaditým příběhem, ale rovněž nápaditým provedením - na tohle jen tak nezapomenu. A to nejen kvůli mrazivému pocitu, který mě po celou dobu sledování provázel, ale taky kvůli perfektně promyšlenému a perfektně pomotanému příběhu, a charismatické Angele (Tuva Novotny). Mladá dívka se sama vypraví do Tokia, aby se živila jako společnice (resp. aby bojovala o přežití s konkurencí) a celý svůj podivuhodný příběh (a příběh záhadně zmizelé Larissy) si zaznamenává do podoby komiksu. Prostřihy reality, vzpomínek, vyprávění a komiksových obrázků jsou podmanivé, stejně tak i hudba a.... Zkrátka: vyloženě éterická podívaná, na kterou se nezapomíná. (12.01.2010)

Rozhodně to není film pro každého, protože je chvílemi opravdu těžko uchopitelný, ale je fascinující hlavně svou ústřední postavou půvabné a křehké Angely v podání Chloé Winkel. To byla trefa do černého a já jsem přesvědčená, že ona je tím hlavním činitelem, který udělal z Stratosphere Girl nadprůměrný snímek. Já byla nadšená nejen z té nadpozemské dívky, ale i z jejích vnitřních monologů, z nádherných maleb, které vytvářela a z velmi vhodného hudebního podkresu. Smutný, zvláštní film svým zpracováním i příběhem a s překvapivým koncem. (19.05.2014)

Mohu se podepsat pod komentář uživatel Just.m3. Pro mne byl tento film nečekaným a nevšedním zážitek. Člověk musí opravdu umět, aby dokázal, že atmosféra filmu doslova prýští z obrazovky a to přímo do divákovy duše. Mám ráda filmy, které diváka nepodceňují a režisér na ně nechává působit i to, co vlastně nebylo řečeno. Na svém blogu jsem se zmínila, že bych chtěla vidět po dlouhé době nějaký opravdu dobrý film. Tímto je tato má tužba splněna. (04.03.2010)

Mám hodně ráda filmy, které vynikají silnou a originální atmosférou, což Stratosphere girl splňuje bezezbytku. V tomto případě jde o atmosféru křehkou i znepokojivou zároveň a stejně tak na mě působila i ústřední postava Angely, která je přesným prototypem éterické lolitky, co běžně vyhrávají soutěže Ellite model. Její polodětská krása, její vnitřní monology a postřehy, kresby co se před očima mění v živoucí postavy a situace, nevšedně pojaté Tokio i příběh, který bych se i přes některé žánrové ingredience zdráhala označit přívlastkem kriminální, krásný vizuál i hudební doprovod, to všechno způsobilo, že jsem v tomto nevšedním světě ráda strávila 90 minut svého času. (08.05.2014)

Film-komix a komix-film. Již při sledování jsem si říkal, že režisér musí být i scénáristou - obě funkce jsou zde neoddělitelně propleteny. Propojení komixu s filmem je zde organické, výtvarné a má svou hlavu a patu. Napadá mě porovnání s filmem Alois Nebel, u něhož je grafická stylizace v podstatě bezúčelová. (04.11.2014)