Hory mají oči

Já jsem viděl dříve remake než tohle a musím říct, že i přesto že remake je plný krve, tak u tohodle jsem se bál více. Wes Craven je pro mě král horroru a umí neskutečně dobře vybudovat atmosféru, která je velkým plusem tohoto filmu. Já si dovolím tvrdit, že se kvalitou minimálně vyrovná Texaskému masakru motorovou pilou. Podle mě trochu nedoceněný snímek, navíc můj oblíbenec Michael Berryman. Snad jediná věc, která mi na tom moc nesedla byl ten konec, no to ale stejně nemění ten fakt, že tento film je aspoň pro mě mistrovským dílem. (21.02.2012)

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. (30.09.2007)

Většina kultovních filmů Wes Cravena prostě není pro mě. Dokážu pochopit, že ve své době to musel být hit a něco ne zrovna obvyklého, ale nezlobte se na mě, zestárlo to. A to teda pořádně. Spíš to ve mě vyvolávalo smích a strašnou nudu než cokoli jiného, protože vzhled a jednání kanibalů prostě už v současnosti působí pitomě a atmosféra zde neexistuje hlavně kvůli tomu, že ji není moc na čem stavět. I ten Texaský masakr motorovou pilou působil promyšleněji, tohle je obsahem jen další klasický zástupce z řady hororů typu "parta lidí někam jede a musí strávit noc uprostřed ničeho". Ani to v sobě nemá moc překvapujícího, umírá se přesně tak jak člověk očekává a absolutně se tu nepovedlo u mě vyvolat jakýkoli zájem o osudy postav, naopak, všechno mi bylo lhostejné, zvlášť když se tu všichni chovají tak pitomě. Pár zajímavých nápadů a scén v tom sice je, ale na víc jak dvě hvězdy to nevidím. Stejně jako u Vřískotu a Posledního domu nalevo... 2* (01.08.2022)

Wes Craven dokázal už i v ranné tvorbě, že je schopný natočit pořádné filmy, které zůstanou navždy klenoty hororové scény. Přesto si myslím, že tohle je zdárný příklad toho, že původní film má stejnou úroveň jako remake přestože je od sebe dělí zhruba třicet let. Oba filmy mají podobnou kostru příběhu a přesto se v mnohém liší jako den a noc. Není potřeba mít desetimilionové rozpočty ani hollywoodské superstar a přesto dokážete divákovi nabídnout přesně to co očekává, a to pořádný útok na jeho mozkové buňky a příjemný pocit mrazení v zátylku. (16.02.2010)

Přiznám se, že jsem to sledoval jen tak zběžně. Vůbec mě to totiž nebavilo. Herecké výkony mizerné (zprvu jsem se při pohledu na rodinku nemohl zbavit dojmu, že sleduji Gilliganův ostrov), zrůdy směšné (občas jsem si kladl otázku, zda se nejedná o nějakou parodii) a atmosféra se tu objeví jen výjimečně. Jestliže je Hooperův originální Texaský masakr první ligou tohoto žánru, pak Cravenův film patří někam do okresního přeboru...ženského okresního přeboru. A přitom ten příběh měl takový potenciál ... (30.10.2010)