Třináctá komnata

Pôsobivo vyrozprávaný príbeh, zaujímavo štrukturovaný a so šikovným rozuzlením. M. MacFadyen sa mi ako herec začína pozdávať čím ďalej tým viac. Samozrejme nemôžem zabudnúť ani na fantastickú muziku, ktorá príbeh nádherne dotvára a zároveň i zahaľuje do jedinečnej atmosféry s jemnou príchuťou tajomstva a záhady. Veľmi príjemné prekvapenie. 85/100 (23.04.2016)

Vemi působivý film svou ponurostí, skličující osamělostí všech osob, kromě světlého paprsku Celie. Film bych možná zařadila částečně i mezi psychologické. Je to o vzájemných vztazích (tak komplikovaných), důvěře a beznaději. Moc se mně líbily vsunuté úryvky Celiiných básní, to já osobně podtrhávám, např.: "báseň pro osamělého přítele" a nebo "a oceán zmizel beze stopy...." Vyústění filmu bylo překvapivé a konec vyřešil Paul jediným přijatelným a možným způsobem. Mathew MacFadyen se své role zhostil opravdu výborně. A tak se na konci tohoto filmu ptám jako Celia : "Jak se Ti s Tebou žije?" Takových filmů je málo - škoda. Jo a chválím kameru !!! (04.01.2012)

"Jak se ti se sebou žije?", velmi výstižná věta, osamělý chlapec toulající se se světem, možná vyhledávající bolest k záplatování vlastní bolesti, nevidět rodnou zem, kde to všechno začalo. Film má pomalejší tempo, kde se vše v tichém duchu začne pomalu s retrospektivními prostřihy odkrývat. Tiše bolestivé drama. (14.03.2012)

Veľmi príjemný film novozelandskej produkcie. Nádherná krajina, rozkvitnutý marhuľový sad a v tom všetkom odohrávajúce sa hlboké psychologické „šparchanie sa“ v postavách hlavných protagonistov. Veľmi presvedčivý herecký výkon Emmily Barclay a Mac Fadyena. Pár zaujímavých pesničiek a milých pekných textov. Scenáristicky i režijne precízne spracované. Neviem, prečo má film označenie „mysteriózny“ či dokonca „thriller“ u mňa je to veľmi vydarená psychologická dráma. (13.11.2014)

Lépe, než festivalový název "Třináctá komnata" by mě sedl otrocký překlad z angličtiny "V doupěti mého otce". Je všeobsažnější. Příběh slavného fotografa, který se po sedmnácti letech vrací domů na pohřeb otce. Příběh o tom, jak se dá získat a zase ztratit. O tragických lidských chybách. O tajemstvích, která by člověk raději nevěděl. O snech, které by se neměly odkládat. O slovech, která člověk mohl říct dřív a neřekl. O sympatiích, které k sobě lidé cítí. Bezchybné, "komorní", pomalu plynoucí drama rozpitvávající mezilidské vztahy, doplněné výbornými hereckými výkony, flashbacky a krásně studenou a ze zimy se probouzející novozélandskou přírodou. Realistické. Uvěřitelné. Vlastně bezchybné. Styl mi připomíná skandinávskou kinematografii (ne, že bych na ni byl odborník). ■ Zajímavost: Obrys letícího ptáka, připomínajícího dravce, patří papoušku nestor kea (Nestor notabilis), který žije na Jižním ostrově ve vyšších nadmořských výškách a je známý tím, že značnou část jeho potravy tvoří masitá složka. Farmáři papouška nemají rádi, protože se v noci (jinak je však převážně denním živočichem) dokáže usadit na zádech ovcí a klove je v oblasti míchy, až ovce ochrne a uhyne (spekuluje se, jak toto chování vzniklo a co keové "lovili", když na Novém Zélandě nebyly ovce - jednou z možností jsou ptáci moa). Keové se navíc nebojí blízkosti člověka, jsou velmi zvídaví a inteligentní, svým ostrým a ohnutým zobákem dokáží lidská zařízení (automobily, nechráněná obydlí) značně "zdevastovat". Hnízdí v norách. (27.07.2011)