Panelové vztahy

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Retrospektiva: Béla Tarr ( / / Panelové vztahy) - Přesně takto jsi představuji dobu před třiceti lety v obyčejné rodině. Dokonale autentické... - 27. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 50% (04.08.2010)

V Panelových vztazích se variuje téma bytového soužití pod taktovkou Bély Tarra. Ten vykresluje trable manželského páru svým, z rané tvorby, typickým autentickým stylem, kdy v černobílých barvách nechává rámovat postavy v detailech a polodetailech a prací s neherci se snaží docílit co nejvěrohodnější realističnosti. Ve snímku si poprvé zahrává s časovými vztahy tím způsobem, že napřed ukáže manželskou hádku a pak retrospektivně ukazuje epizody z jejich manželského soužití aneb to, co přecházelo jejich zásadní hádce. Opět geniálně napsané dialogy a stísněná atmosféra bytu, ve kterém se odehrává problém mezilidských vztahů. Závěrečná scéna filmu nezapomenutelná a skvěle podchycující dojem a zážitek z filmu. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (08.12.2016)

Jako umělecké zachycení manželských problémů film funguje dokonale, jako dokumentární a sociologizující výpověď s širšími přesahy už film funguje hůře. Objektivizující tendence jsou patrné v na kameru pronášených monolozích, což jako formální prostředek filmu celkově neuškodí, ale z monologů se divák nic obecně platného o životě tehdejší společnosti nedoví. Není tu nastolen téměř ani jediný problém, který by nezažíval kterýkoliv pár kdekoliv jinde na světě na stejné sociální úrovni. Proto jsou narážky na socialismus ukvapené a vychází nejspíše z toho, že spojení panelákové reality s maďarským režisérem (Maďaři, jak známo, stejně jako Poláci, socialismus zrovna v lásce neměli a nemají...) vyvolává automaticky zavádějící očekávání. O to je však příběh logicky univerzálnější a ze schopnosti, s jakou dokázali autoři v plynulých záběrech kamery zachytit ubíjející bezútěšnost klaustrofobického manželství, až mrazí. (04.06.2014)

Asi není zrovna optimální studovat díla Bély Tarra proti toku času. A tak nemohu jinak, než konstatovat, že panelové nebo prefabrikované vztahy jsou chudé na nápady (nejlepší byl nejspíš bobby-mcferrinovská trubka na plese) a ztrácejí se v dokumentu. A taky ty "dotěrné detaily tváří" (jak píše Matty), děj spíš rozmazávají než zostřují. Avšak "socialistická podoba „šťastného“ manželství" (jak píše poněkud jízlivě v první větě) to rozhodně není; o tom bych musel něco vědět. Zato je tu místo na test: držíte s babou nebo s chlapem? Manželství jako instituce má podle Signunda Freuda dvě oddělené funkce: sexuální a rodičovskou. Jinými slovy je třeba se vyhýbat vzájemnému znásilňování (znásilnění manžela je, když mu manželka nedá) a vychovávat děti alespoň do věku 6 let. (06.01.2015)

Znalý tvorby Bély Tarra může považovat za odklon k formalismu buď jeho dvouzáběrovou televizní adaptaci Macbeth, nebo následný Podzimní almanach. Určité tendence lze podle mě vystopovat již tady. Tarrův návrat k černobílému materiálu považuji za důmyslný tah, kterým posiluje především dokumentárnost. Opět velmi chytře napsané dialogy tu nejsou již tak často prezentovány ve velkých detailech, daleko více v detailech a polocelcích. Nemálokrát rozostřená ruční 16mm kamera nyní spíše s odstupem pozoruje. Nejdospělejší raný Tarr. Pro Shadwella: A teprve čtivo o Sanaci betonových konstrukcí stojí za to. :-) (19.02.2008)