O princezně se zlatým lukem

Pro mne byl problém obsazení. Moje neschopnost pamatovat si obličej byla zde umocněna obsazením dvou ženských postav pro mne v podstatě nerozlišitelných. Tedy dcery hospodského Borky a Šlapěny či jak se to jmenovala. Hernajs to nemohla mít jedna z nich třeba krátké vlasy? Jinak hezká hudba, ale proč většinou zpívali chlapi? Kostýmy dobré. Nějak mi neseděla princezna a to věkem. Zdálo se mi, že již měla přetočený tachometr ne? Nu, ale krásná byla, to jo. I zápletka byla dobrá. Jen škoda, že jsem její rozuzlení odhadl hned na začátku. Celé dílo bych asi nenazval pohádkou. (12.08.2019)

Při prvním shlédnutí r. 2005 (zřejmě) se mi aspoň písničky docela líbily. Bohužel po shlédnutí dnešním vidím příšernost, která v českých pohádkách nemá velkou konkurenci. Vitázkovou mám ráda, tady ovšem hraje jak pod těžkými sedativy, Ondříček je frajer, dokud se neoholí a neudělá si hrůzyplné "dredy", nebo co to je, a Vojtka asi netřeba komentovat. Ačkoli je pohádka krátká, divák se netrpělivě dívá na hodinky, když už to proboha skončí. K tomu ještě plno nelogičností, toporné dialogy a je zabito. A přitom nemá pohádka vůbec špatný nápad, ale věčnými stupidně moralizujícími dialogy a absolutním neherectvím herců (vyjma Parduse, Apolenáře a Jungmanové), si ode mě nezaslouží víc, než 1 a 1/2 hvězdy. (08.05.2013)

Viděla jsem na dva kusy po dlouhé době, to je mínus, jednou si to dám celé. Nevím, kdo do toho tahá gender, archetyp nezkrocené silné a tvrdé princezny existuje odpradávna a to, že i takovouto chlasnou a uzavřenou duši otevře láska (čili laskavá a milující duše) se také ví už dávno a bylo mnohokrát ztvárněno. Tahle podoba je ve své kategorii dost povedená, nejslilnější stránka jsou podle mě hudba a kostýmy..no a Igor, to je fakt krásnej chlap. Texty dělal A.Goldflam a jsou opravdu pěkné, jemné, nekýčovité. Podobenství o verších a hledání písní a veršů všude kolem nás je pro vnímavější lidi velmi inspirativní a nápomocné při čím dál těžším hledání krásy kolem nás i v sobě (navzájem). Takže i proto dávám 4 hvězdy. (v reálu cca 3,7). (08.10.2019)

Tady to tvůrci trefili mimo terč. Pavla Vitázková jako princezna, která nenávidí všechno s muži, lásku a vztahy obecně by byla vcelku originální, kdyby jinak nepůsobila panovačně a nafoukaně. Celý příběh je poněkud jednodušší, ale to by nebylo až tak hrozné, kdyby ovšem nebyla pohádka povětšinou nudná a nezáživná. Konec pak působí až nepohádkově trapně. Snad jen hudba se vcelku povedla, i když nebyla primárně určená dětem, neboť do hitovek rádoby Uhlíře to mělo daleko. (13.04.2020)

Normálně bych dala čtyři *, ale vzhledem k podhodnocenosti této pohádky se přikláním k vyššímu hodnocení. Pavla Ptáčková-Vitázková už ozdobila svým půvabem jednu pohádku o emancipované princezně - a sice pohádku O Princezně z Rimini (1999). Tyhle pohádky toho mají společného víc - obě jsou zabaleny do renesančního hávu (dokonce se několikery šaty vyskytují v obou těchto pohádkách), obě jsou o lásce, převlecích, obě kombinují exteriéry s vhodně vybranými interiéry a obě jsou postaveny na dialozích spíše než na převratné akci nebo kouzlech. Autorkou scénářů obou pohádek je Jana Knitlová. Bohužel, pohádka O princezně se zlatým lukem má slabší scénář než její předchůdkyně. Postavy několikrát opakují to, co divákům musí být už dávno jasné a nejhůř to schytala princezna Jelena, která neustále opakuje "říkával strýc", takže i ti nejmenší už nedočkavě čekají, kdy se záhadný strýček objeví na scéně. Pavla Ptáčková je talentovaná a krásná herečka, ale i ti nejlepší působí prkenně, když se jim do úst vkládají tak šroubované promluvy. Výborný je i zbytek obsazení - hlavně Igor Ondříček jako Dan, vtipná dvojka ministrů Apolenář-Pardus či živelná Petra Jungmanová. Vojtek s Čvančou příjemní, ale neoslní. Hodně špatně zvolený byl herec Jiří Horký do role strýce Lubora. Jako mentora prince i princezny méli vybrat někoho důstojného a věrohodného, Horký nepředstavuje ani jedno (mohli obsadit třeba pana Brzobohatého, který si podobnou roli střihl už ve zmiňované Princezně z Rimini...). Skvělá hudba a krásné ,,vlezlé" písničky (hudba: Karel Cón, texty: Arnošt Goldflam). Neoznačila bych tuhle pohádku jako vysloveně moralizující - nějaké to moudro se přece skrývá v každé pohádce - a smyslem téhle bylo zejména neuzavírat své srdce lásce a to přece není taková hrůza. Suma sumárum: Pohádka, která by sice mohla mít lepší dialogy, ale díky nosné myšlence, skvělým hercům a krásné výpravě se řadí k tomu lepšímu, co v rámci českých TV pohádek vzniklo po roce 2000. (25.05.2012)