Svět kde se žebrá

Komedie splňující všechny aspekty dobré nedělní odpolední zábavy. Hugo Haas coby žebrák nažebrá těžké peníze a zakoupí dům. Na ulici potká zkrachovalého právníka, který mu po léta házel prachy do klobouku, tak se ho ze staré známosti ujme, ubytuje ho, a dá mu práci. Právník se mu ale zamiluje do dcery. Co z toho vzejde? Neprozradím, ale u těchhle filmů je to stejně vždycky předem jasné. Haasova komika zde není tak dominantní jako obvykle a jelikož na ničem jiném film nestojí, jde pouze o průměrný počin, ovšem Cikánem velmi dobře natočený. Kdyby byl Hugo zrovna ve větší formě (více nebo naopak méně našňupán), stal by se film klasikou. Takto nejspíš skončí zcela zapomenut. 70% (15.01.2012)

Stejné téma zvolil Hugo Hass v Americe ve filmu Jednou nohou v pekle. Film je prošpikovaný infantilními vtípky, které ovšem v podaní Hasse nepůsobí lacině, naopak fimu dodávají potřebnou lehkost a úsměvnost. Jako většina provorepublikových filmů je příběh velice jednoduchý, používají se běžná filmová klišé (chodoba, bohatství, milostný příběh ...) (15.03.2014)

Docela povedená komedie z těsně předmnichovského období, která mimo jiné sluje zábavnou scénkou, v níž se dva uliční protivníci vzájemně častují nadávkami "bolšáne" a "fašoune". Ne zas tak úplně typický Haas, který zde není v roli obvyklého roztržitého muže, který si neví rady se ženami, naopak jeho postava je protřelý zbohatlík vydávající se za žebráka. Mimochodem v poměru k lehkému žánru je zajímavé, že zde dojde i k naznačení toho, že existuje něco jako předmanželský sex. (06.10.2016)

Je pravda, že mravní filosofie divadelní hry dr. Edmonda Konráda Kde se žebrá, podle níž byl film natočen, může někomu připadat problematická. Však se proti Hugo Haasovi, který se autorsky podílel na scénáři, postavila všechna fašistická periodika. Jejich kritici Haasovi vyčítali nepochopení světa ubohých a nesmyslnou touhu vstupovat do světa bídy nesprávným způsobem jako do muzea kuriozit. Ve své zaujatosti si neuvědomovali pravé motivy tohoto příběhu, ve kterém hrála hlavní roli láska a obětavá péče o budoucnost svěřeného dítěte. Postava bohatého žebráka Haase přímo fascinovala, až absurdně rozpolcený život podivínského dobrodince nabízel další kreaci komediálních drobnokreseb i závažnějších duševních poloh, v níž měl možnost předvést své mistrovské umění proměn v jediném příběhu. Moment, kdy se z umolousaného škemrala stává pan domácí, co si potrpí na pravidelnou partii kulečníku a svěže vypadající palmu, je v rámci celého filmu jasně nejzdařilejší. Ke škodě diváků patří tento snímek v rámci početné Haasovy filmografie k těm opomíjeným a přehlíženým, ale nemělo by tomu tak být už proto, že v něm přetrvává jakási historická paralela k současnému společenskému propadu, v němž stejně jako ve třicátých letech hrají prim vysoká procenta nezaměstnanosti. (03.08.2009)

„Jak mně můžeš říkat maminko, na mou duši?! Di pryč, tos zbodala, ještě mně zkazíš obchod, di pryč! Bez talentu…žádnej dorost po nás nezůstane.“ Pan Dostál se věnuje žebráctví dlouho. Jenže už to není jako dřív, tedy za Rakouska-Uherska. Lidé už tolik nepřispívají, někteří kolegové jsou vysloveně neschopní a dělají mu akorát tak ostudu, to aby s tím na stará kolena snad raději sekl. Teď jen nějak investovat těžce nažebrané úspory a provdat anektovanou, topinkami provoněnou schovanku…Haas nejenže skoro nejde poznat, ale zároveň je k popukání. Ty jeho drobné, nenápadné komentáře a gesta jsou často ještě zábavnější než plnohodnotné promluvy. Sice je na vše prakticky sám, když má za jediného nahrávače palmy ničícího a peníze žádajícího doktora (toporný Boháč), ale Haas to zvládá a film táhne až k slušným 4* (a to i přes menší natahování v podobě všelijakých nedorozumění a spíš překážející romantiku). „No a nemyslíte, že advokáti jsou právě od toho, aby ten zákon obešli? Tedy, v mezích zákona, myslím.“ (22.09.2019)