Údolí Gwangi

Dvě slova "guilty pleasure" se do tohoto komentáře hodí jako do žádného jiného. Údolí Gwangi je totiž tak kouzelný film, že jsem se tomu sám divil. Kovbojové a dinosauři? Vlastně proč ne, vždyť už jsme viděli kovboje a roboty (Westworld), kovboje a steampunk (Wild Wild West) a zanedlouho uvidíme Kovboje vs. vetřelce. V "Gwangi" je úplně všechno. První polovina filmu mě zaujala vcelku vtipným dějem, sympaticky vykreslenými postavami a (pochopitelně) Harryhausenovými triky, které na sebe ovšem nestrhávají všechnu pozornost, ale jen zdařile dokreslují děj. Prostě vidíte pár hlavních hrdinů pozorujících miniaturního "prakoně", vidíte bandu honáků, jak o pár desítek minut později toho mrňavého koně pronásleduje pouští... A věřite tomu. Dokonalá iluze. A jakmile na scénu přijdou dinosauři... Ach. To, co se začne dít, muselo Stevenu Spielbergovi opravdu hodně učarovat, a není se proto co divit, že některé scény takřka doslovně ocitoval v Jurském parku (tyranosaurus objevivší se tak, že zčistajasna schramstne menšího dinosaura, nad nímž právě kovbojové žasnou) a Ztraceném světě (chytání dinosaura do lasa). Finále pak pro změnu připomíná King Konga, ovšem na rozdíl od něho je pojato ryze akčně (a zase v něm byla poznat inspirace pro Spielbergovu jurskou dvojku) a chybí mu jakákoliv myšlenka. Což nevadí. Údolí Gwangi je dokonalý, zručně natočený popcornový film s výbornou hudbou, který jsem si počínaje dneškem zamiloval. Pět čistých hvězd a jeden z nejhlubších zářezů na Harryhausenově pažbě. (28.05.2011)

Variace na Ztracený svět a Godzillu je dobrodružným příběhem s nádhernými exteriéry, slušnou kamerou, vynikající hudbou a skvělými stop motion triky od R. Harryhausena. Jsme na konci 60. let, a tak je asi zbytečné vyčítat, jakým způsobem jsou zobrazeni dinosauři, i když už tehdy se vědělo, že triceratops byl vegetarián. Ty, co mají pocit, že souboj dinosaurů je okopírovaný z Cesty do pravěku (1955), bych odkázal na Fantasii (1940) od W.Disneye, při čemž netvrdím, že K. Zeman také kopíroval... Samozřejmě výprava, zejména v Zakázaném údolí, mohla být fantastičtější, ale zase třeba scény v chrámu jsou skvělé, byť bych takovou stavbu kvůli jedné ještěrce neobětoval. Celkově příjemná výprava do minulých časů, i když počáteční rozjezd je poněkud pomalejší. (14.03.2018)

Težko lze hledat zvrhlejší kombinaci, než je spojení prostředí kovbojů a mexikánů s dinosaury. Režisér O´Connoly spolu s trikařskou legendou Rayem Harryhausenem se o to pokusili a vznikl tak poněkud schizofrenní mix westernu a Jurského parku. Nad logikou děje nelze moc přemýšlet, jinak by člověk ztěží mohl přijmout fakt, že začátkem 20.století kdesi na Divokém západě existuje neprobádáné území, kde ještě žijí pravěcí ještěři a kde pterodaktylové nemají potřebu létat mimo své teritorium. Zde je podstatné jedno jméno - Harryhausen (jinak např. Souboj titánů) a jeho triky. V tomhle ohledu se trestuhodně první hodinu téměř nic neděje, s následnou výpravou si divák užije dinosaurů dostatek a vše graduje řáděním hodně přerostlé ještěrky ve městě. Harryhausenův rukopis je jasně čitelný, některé triky jsou zdařilé, jiné méně. Pobaví skoro "edwůdovská" scéna souboje s pterodaktylem, kdy jedna z postav hýbe jeho modelem, aby to vypadalo, že se pterodaktyl brání, zaujme trikově zdařilé chycení tyranosaura do lasa. Pouze jsem nepochopil záměr tvůrců, proč většina ješterů má křiklavě fialové zbarvení, ale to je detail. Tenhle film je totiž pro Harryhausenovy fandy, mezi které se počítám i já, povinnost, ačkoliv první půle je poměrně nudná a logika kulhá na obě nohy. (01.06.2004)

Na tenhle film jsem se dost těšil, přeci jen kombinace dinosaurů a westernu je poměrně originální. A nakonec se film i zadařil. Nicméně mě lehce zklamal ta roztahanost, na nějakého dinosaura si pěknou dobu počkáme. A když se ukážou tak to stojí za to díky jednomu z nejlepších stop-motion lidí Harryhausena, pohyb dinosaurů je fakt nádhernej, a celej film dostane spád a člověk se baví. Skoro výborný film který by mohl být o něco rychlejší. (29.03.2013)

Taková škoda vymakaných triků a výpravy na takovou ZHOVADILOST... V maličkém zastrčeném údolí se to hemží prehistorickými obřími tvory. Pochopitelně je jich tam tolik (ani se nemůžou otočit, jak jsou nahuštění), že jejich kvalitní genofond zabraňuje 50 milionů let degeneraci (a evoluci). Pterodaktylové disciplinovaně létají jen v údolí. Jo a abych nezapomněl – co dělají dinosauři? Ano, správně! Bojují! Každý s každým, s lidmi, a když to bylo málo, tak i se slonem. A apetit mají veliký, žerou a žerou a žerou maso a ani nepotřebují vlákninu. ... áno. Takhle by to byl dost slabý děj... tak tam autoři narvali milostné tirády, které mě namíchly ještě víc (což je tedy co říct). Tahle americká odpověď na ulítlé směřování japonské Godzilly se mi VELMI nelíbila, přestože mám pro monstra slabost. Štvala mě skoro vším, hlavně tím, co ze mě dělala za tydýta. A jsem na sebe pyšný, protože jsem si odcenzuroval opravdu značné množství sprostých slov, které se mi při psaní velmi neodbytně nabízelo. (20.05.2012)