Vyhnání z ráje

Věra Chytilová natočila pár špičkových a řadu dobrých filmů. Přesto nepatřila k těm šťastlivcům, jimž se povede všechno, na co sáhnou. Mám zde na mysli hlavně její kritikou i diváky velmi vlažně přijatý film Vyhnání z ráje (2001). Je zajímavé, jak skvělé filmy dokázala vytvořit za socialismu, a to navzdory cenzuře, s níž neustále zápasila, zatímco v období relativní tvůrčí svobody, jaká existovala v roce 2001 (všechno to LGBT, multikulturalismus a další neomarxistický hnůj se lidem tehdy ještě nevnucoval; dnes by jí natočení tohoto filmu možná zatrhli kvůli tomu, že se tam ukazují nahaté děti) vyprodukovala dílo tak slabé. Že by šlo o úpadek jejích tvůrčích schopností? To si ani nemyslím. Podle mého názoru byla Chytilová vizionářka, která tímto snímkem chtěla symbolicky poukázat na to, do jakého srabu se v dalších letech propadne česká kinematografie. (18.05.2023)

Nechápu tak příkré odsouzení filmu. Mám rád Věru Chytilovou, která, přestože mě někdy dokáže svými názory rozčílit, jako snad jediná u nás ještě umí provokovat (jak filmy, tak těmi názory) a Vyhnání z ráje se mi líbilo, možná proto, že jsem byl ze všech stran varován, co mě čeká za hrůzu. Mě nakonec vadila jen dvouhodinová stopáž a podivný závěr. Jinak to beru jako originální uměleckou výpověď, která mi přišla chytrá i vtipná a nemám s ní problém. Myslím, že časem bude film doceněn. (04.11.2009)

Ale tak vážně. Věděl jsem, že tohle nesmím brát vážně. Čtyři rohlíky a deset deka uzené šunky, DVDčko v přehrávači. Zprvu rozvaha, ukusoval jsem pomalu, navíc Bolka Polívku mám coby herce rád. Paní Chytilovou, respektive většinu jejich filmů zas právě naopak. Ale budiž, po obrazovce se mi proběhlo pár pěkných, mladých, sošných děvčat a taky pár zralejších, vyskozitnějších děvčat. Jenže bacha, tu hle náhle koule Pavla Lišky, záhy na to koule Tomáše Matonohy a než sem nahmatal žvejkačky, na také to domácí žvýkání - koule Josefa Poláčka. To už sem začal být znepokojený a vyjma uměleckého záměru, unikaly ze mě i věty, který se nehodí publikovat. Navíc ta má poslední barvitá věta, jestli si ze mě dělají pr*el a v pozadí se vylouplo pozadí Jiřího Pechy, to už bylo i na můj cit pro avantgardu poněkud silný kafe. Jistě, říká se, že aby mělo něco grády, musí to mít koule, ale po tomhle (ne, nedoukal jsem to) už koule nemůžu ani vidět. A to si ještě jednu kouli, bajli, pěťu schovávám k hodnocení 5% (kdyby tak byla pouhá nahota a rádobyfilozofický rozměr zárukou hodnoty, držim půlky u sebe a uznale pokyvuju). Konec, kašlu na to, stejně to není konstruktivní příspěvek. [0/10] (04.03.2009)

K mému překvapení se většina filmu odehrává na nuda pláži, kde pobíhají povětšinou nazí obézní lidé postaršího věku. Díky bohu za to, že občas se objeví i žena, která není v přechodu a současně má těla vyrýsované jako Heidi Klum za mlada. Polívka i přes všechnu tu nahotu odvádí více než solidní herecké představení. Scénář však budí značné rozpaky. 42% (12.01.2019)

Vyhnání z ráje je snímkem mírně experimentálním. Pro českého diváka nejspíš až příliš. Hodnotit ho jako odpad se mi zdá trochu unáhlené, svědčí to o přehnaném konzervatismu, puritánství a možná i o předpojatém pohledu na českou kinematografii. Ve světě bylo natočeno přece už tolik "lynchovin" či jiných podivných snímků, kterým čeští diváci stále dávají šanci. Když se ale z českých vod náhle vynoří něco krapet nekonvenčního, hned je to považováno za brak nejvyššího kalibru. Proč? Vážně nevím, a i když nepovažuji Vyhnání z ráje za filmový skvost, každopádně si myslím, že je pro českou filmovou tvorbu stokrát přínosnější než ty konvenčně líbivé snímky, které u nás tvoří polovinu současné produkce (např. Líbáš jako Bůh, Jak se krotí krokodýli, Panic je nanic, Rafťáci, Ro(c)k podvraťáků atd.). (08.02.2010)