Šašek a královna

Šašek a královna je vizuálně propracovaný snímek Věry Chytilové s Boleslavem Polívkou v jeho životní roli šaška týraného samolibou královnou v podání Chantal Poullain. Snímek vznikl zfilmováním slavné divadelní hry divadla: Husa na provázku a snaží se postihnout dva odlišné životní postoje, vztah moci a podřízenosti, střet mezi despotou a svobodným tvůrcem, polaritu lásky a nenávisti, života a smrti. To vše je zachyceno prostřednictví dialogů, pantomimických výstupů i originálních gagů kruté královny a jejího šaška. (12.04.2013)

Po zhlédnutí divadelního představení jsem měl z filmové podoby jisté obavy. Netradiční pohled Věry Chytilové vnáší do této bravurní hry nový rozměr a posouvá ji někam dál. Nevím, jestli dopředu, ale prostě někam úplně jinam. Ostré střety se současností, ať už na hradě, na louce nebo v hospodě, jsou tím pravým kořením, které bylo potřeba do divadelního gulášku přimíchat. Bolek se Chantal opět září a ve vedlejších rolích perlí mistři Kodet a Brodský. Prostě lahoda. (22.02.2012)

Před těmi víc než dvaceti lety jsem ani nezaregistroval tu (záměrně nevytěsněnou) teatrálnost, která, ač potenciálně rušivá, přirozeně podtrhuje celkové vyznění popisovaného vztahu muže a osudové ženy. Zapomněl jsem též na lehkou křečovitost projevu některých neherců i některých herců. Ale zato mi utkvěla v paměti ta atmosféra potrhlé naděje, poněkud děsivého humoru a funkční tvůrčí symbiózy dua Polívka-Poullain. Vlastně mi to, nevím proč, uvízlo kdesi v hlubokých kobkách paměti jako prastará píseň smrti. Což mi teď po letech kupodivu nepřijde nijak zvláštní.            Mohl bych se zmínit o zejména v úvodu do očí bijícím protitotalitním podtextu šaškových monologů, ale sám Polívka se vyjadřuje v tom smyslu, že v té době svobodomyslně tvořit samo sebou, i bez konkrétního záměru, skoro vždy znamenalo působit dojmem satiry. Takže to vynechám. Ostatně osudový vztah šaška a královny obsahuje kromě mnoha jiných věcí i temnou podobu lásky (snad spíš potřeby lásky?), což je jev, jenž v rámci úvah o (politické) totalitě hodlám vynechat. Leda že bych mluvil o stockholmském syndromu a nebo naivitě, a to se k tomuto Chytilové filmu rovněž nijak zvlášť nehodí. Co se ale hodí dobře, je doporučit komentář uživatele Adam Bernau, jenž je v komentování Chytilové mým nedostižným šampionem. Čímžto tak činím. (01.11.2011)

„Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoliv mě to nebaví...“ Je to skutečně už déle, asi tak 5 let, co jsem tenhle film viděl poprvé, vůbec jsem tenkrát nepobral jeho smysl a narozdíl od jiného vysoce stylizovaného podobenství Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme jsem se tady (snad kvůli minimu scénické hudby) ani v čistě pocitové rovině nedočkal silnějšího zážitku. S odstupem pár let jsem se dočkal překvapení, protože najednou připraven jsem v Šaškovi a královně od počátku plně vnímal i výraznou vztahovou rovinu, rozvíjející otázku manipulace, nadvlády, využívání, v protikladu k vynucené poslušnosti na straně podřízeného. Což jsou témata, která zde Chytilová poměrně chytře zabalila do divadelní hříčky předvedené na plátno s excelentní výtvarní stránkou, a zakomponovala do toho i nejednu hořce vtipnou politickou narážku na tehdejší dobu nebo národní minulost („Jsou tady Němci, bude se zase střílet!“). Vedle skutečně neobyčejných stylizovaných kreací poslušného šaška Bolka Polívky a démonické královny Chantal Poullain je pak určitě zajímavé sledovat v jednotlivých výjevech i zmíněná rozehraná témata v rámci trojuhelníku německého krála (výborný Jiří Kodet !), francouzské královny a českého šaška, přičemž v jedné chvíli se tu situace ve věci mocnosti a podřízenosti v rámci hry i nečekaně obrátí. Rovněž originální je nepochybně i propojení současností s klasickým středověkým příběhem, nebo mysteriózní vyvrcholení propojující v závěru sen a skutečnost. Spomezi domácí tvorby 80. let jde dle mého názoru určitě o jeden z nejpozoruhodnějších artových snímků, byť některé dlouhé pantomimické pasáže byly pro mě občas náročněji ztrávitelné a celý film mírně zdlouhavý, abych dokázal být plně nadšen po celý čas. Ale tak co už, jak říká jeden ze štamgastů přímo v tomto filmu, když už není pivo, pořád máme alespoň ten rum. :o) [75%] (26.02.2022)

Geniální podobenství v režii geniální Věry Chytilové. Odzbrojující herecké výkony Bolka Polívky, Chantal Poullain, Jiřího Kodeta, Vlastimila Brodského a Jiřího Pechy. Perfektně doplňující hudba Jiřího Bulise. Klasická, skorodokumentární kamera Jana Malíře. Věra Chytilová je nezaměnitelná režisérka (bohužel 12.3.2014 zemřela) a tenhle film, (pominu-li Dědictví), mám od ní nejradši. " Středověký šašek je potenciální kuřák...tak jako každý člověk je potenciální šašek. " Mazec hláška... (15.03.2014)