Hra o jablko

Nejživější z "dívčích" filmů V.Chytilové s výbornou improvizovanou stylizací obou hlavních rolí, úžasným scénáristickým konceptem, originální kamerou a skvělou ♫ jazzově hudební náladou M.Kořínka. Excelence filmu vynikne především v kontextu dobové posrpnově normalizační a výročně osvobozenecké produkce. Přímé a hravé odkazy najdeme u generace Věřiných žáků: Steindlera, Svěráka, ad. Navíc film tematicky těsně navazuje na historický populační boom. Dodnes spousta infantilně-dospělé zábavy i námět na vážné zamyšlení. "Vidim, že se vyznáš !" - "Dyť jsem taky z Kardašovy Řečice .... ty kandidáte !" 4-5* (13.06.2012)

Některé filmy od Chytilové mám strašně rád (třeba Vlčí boudu nebo Kalamitu), ale některé mě naprosto míjí. A Hra o jablko bohužel patří do té druhé skupiny. Nelezlo mi to vyloženě na nervy jako Sedmikrásky nebo Panelstory, ale i tak mě to neoslovilo. Ani jedna postava mě nezaujala, nezaujal mě ani příběh, vztahy mezi postavami, skoro nic. Líbila se mi do jisté míry kamera (místy to zase bylo moc chaotické), pár scén a herecké výkony, jinak nemám moc co chválit. Ten film mě prostě minul skoro vším a i když své klady má, mě osobně nedal nic. Bohužel. ---- Po druhém zhlédnutí zvyšuji na tři, jelikož jsem se u toho párkrát zasmál, režijní vedení Chytilové je bezchybné a několik scén se mi hodně líbilo (třeba ta ve vlaku, ve které mě fascinovalo proplouvání kamery), ale pořád mě to míjelo a postavy mě dlouhou dobu vyloženě iritovaly. Rozhodně to není špatný film, ale Chytilová má podle mě dost lepších filmů a v souvislosti s ní budu stále zmiňovat třeba Vlčí boudu nebo Faunovo velmi pozdní odpoledne, než tenhle "chaos pro chaos". Tohle nedokážu docenit, stejně jako u Panelstory - a tam to teda mám ještě horší... Slabé 3* (03.10.2020)

Vztahy mezi lidmi, muži a ženami, kamarády, rodiči, dětmi, emoce, životní příběhy, psychologie různých typů postav..., to všechno se dá nejlépe zobrazit právě v nemocničním prostředí. Vzniká ovšem tolik filmů a seriálů právě z nemocnice, ale v žádném nejsou tyhle věci ukázány tak dokonale, jako právě ve Hře o jablko. Tolik režisérů se pokouší ozvláštnit své filmy i po střihové stránce, přitáhnout divákovu pozornost co nejzajímavější obrazovou i zvukovou střihovou skladbou, tak dobře jako Chytilové (zejména úvodní scéna na porodním scéně je vážně dokonalá) už v sedmdesátých letech se to podaří málokomu. Každý režisér se snaží o zajímavé nápady, chytlavé vyprávění, přirozené vedení herců - prostě o co nejlepší film, tahle režisérka má tohle všechno v sobě jaksi přirozeně. Takový cit pro režii, jako má ona, se jen tak nevidí. (17.08.2010)

Snímek filmařské porodní báby Chytilové. „Já už to nevydržím!“  --   „Já taky ne!!!“ Na jedné straně nemocničního závěsu slastně vzdychá sestřička Šímová (zde velmi tajnosnubná Dáša Bláhová) a na druhé straně závěsu zoufale heká nějaká mamina pod náporem porodních kontrakcí. A zpoza závěsu vykukuje režisérka Chytilová a spokojeně se šklebí, jaký až bolestně orgasmický film ze života se jí zase jednou povedl. Hra o jablko, hra o vztah, hraní na city diváků a v posledku i zahrávání si s osudem. S osudem dítěte, počatého jen jako nečekaný vedlejší produkt hry na lásku. Dáša Bláhová jako bláhová a rozjívená Eva z ráje a Jiří Menzel jako lehkomyslný poživačný Adam (ti muži...), se spolu zakousli do typicky kyselého jablka Věry Chytilové. (22.10.2013)

Som rád, že som sa po dlhej dobe dostal k tomuto filmu, z ktorého si väčšina divákov zapamätá iba množstvo detí derúcich sa v priamom prenose na svet. A bez váhania mu pridávam hviezdičku. Vôbec neriešim opisované morality, feminizmus, miesto tohto filmu v tvorbe Věry Chytilovej. Riešim iba životný výkon Dáši Bláhovej, precízny aj v detailoch. To jej klaunstvo navonok mi vzdialene pripomenulo najlepšie filmy Giulietty Massini. Až na občasnú stratu tempa som bol nadmieru spokojný. Takže, ať si kdo chce, co chce říká, odo mňa je to za štyri. (02.07.2011)