Hra o jablko

Je úžasné sledovat, jak Věra Chytilová předběhla (českou) dobu a ve filmu pokládá otázky, na které mnoho lidí tehdy neumělo ani pomyslet. Trochu nervní snímek, paní režisérka ráda a často diváka zneklidňuje a k tomu všemu předkládá řadu nesympatických mužských postav. Není to objektivní, to ale ani nemusí. 70%. (20.11.2022)

První celovečerní Chytilová a hned zlo. Bezpředmětně provokativní, epileptická kamera, neskutečně protivná rádobyumělecká režie, jednostranný-silně feministický náhled na uměle, nepřirozeně a nemorálně působící premisu filmu o povrchnosti vztahů a neschopnosti rozumné komunikace mezi partnery, kde však žena působí jako vítěz bez ohledu na své činy. (14.06.2012)

Vzpomínám si, že když měl tento film premiéru, vzbudil velkou pozornost, často však zejména díky odvážným záběrům. I ty, domnívám se, jsou součástí moralizujícího konceptu režisérky. --- Věra Chytilová moralizovala často, ne výlučně svými filmy, vyjadřovala se i jako významná kulturní osobnost. Někdo se mnou souhlasit bude, mnozí určitě ne, ale můj názor je takový, že její postoje jsou skoro vždycky populární a skoro vždycky falešné. --- Tento film budiž příkladem. Jak zde uvedený oficiální text distributora, tak komentáře uživatelů potvrzují zřetelně, že film je obecně vnímaný jako moralistní. A v tomto ohledu se stále opakuje právě to, co nám - jsem o tom přesvědčen - Chytilová chtěla naočkovat: Doktor John je neodpovědný proutník, sestra Šímová „vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup“. --- Takový závěr může přijmout jen ten, kdo nekriticky přijímá morální kontext doby, která (i přičiněním Chytilové) v sedmesátých letech nastupovala a dnes přináší bohaté plody. Ten lze shrnout takto: Za žití či nežití dítěte nese výlučnou odpovědnost žena (která rodí, však se podívejte!), ale žena nenese žádnou odpovědnost za své sexuální chování. --- Šímová není žádná naivní pionýrka, velmi rychle se zorientovala v novém prostředí a do postele nebyla Johnem vlákána, nýbrž si ho tam opilého přinesla. Johnův vlažný a lehkovážný poměr k ní jí byl jasný, a právě proto s ním hrála manipulativní hry. Ženy jejího druhu je s muži Johnova druhu hrají odjakživa a vědomě nesou riziko, že to nevyjde. Tak dlouho Johnovi lhala, až v okamžiku, kdy zjistila své těhotenství, jí John pochopitelně nevěřil už ani slovo. --- A teď, prosím, pozor, teď přijde na řadu ta její údajná odpovědnost: Když John se zpožděním pochopil, že tentokrát Šímová nelže a že končí legrace, Šímová už vyloučila jakoukoli komunikaci a rozhodla se být svobodnou matkou. Chytilové poselství je jasné: muži jsou sobečtí trubci, ženy jsou hrdinky sedmibolestné a poradí si nejlépe bez mužů. --- Navrhuji v této morální při následující rozsudek: Neodpovědná byla matka, neodpovědný byl otec, a neodpovědná byla režisérka. --- Kromě toho, film mi připadá nepodařený i umělecky. Scénář je nedbale načrtnutý a postavy nemají žádnou skutečnou hloubku. I to signalizuje prvoplánovou agitku. Podezřelá výprava a produkce mohly být postiženy „půvaby“ tehdejší doby, ale ani taková omluva filmu na hodnotě nepřidá. --- Celkem vzato Chytilové její záměr vyšel. Umělecky je to zmetek, ale propagandisticky uspěla „na věčné časy a nikdy jinak“. (24.08.2010)

Chytilová mě svým těkavým projevem už nějak nebaví, ale v začátcích, když to ještě bylo nové, hmm. Tehdy půvabná Dáša Bláhová, která také skončila ve výlevce vkusu, zvané telenovely na Prímě, ještě hraje a jen nemektá a nešpulí se, celá plejáda výborných herců, hmm, pěkný film. Tématicky se madam ještě mírnila, ono v 70. letech svou nenávist k jednomu a lásku k druhému nemohla jen tak vřískat do světa.-)) (06.05.2008)

Kromě Dědictví, který celý stojí na výkonu Bolka Polívky, jaksi nemůžu přijít filmům od Chytilový vůbec na chuť. Tohle je takový podivně sestříhaný, chaotický dílo s příšernou hudbou a hromadou záběrů přímo z porodního sálu, což jsem fakt vidět nepotřeboval. Pochvala snad akorát za herecký obsazení a několik málo vtipnejch momentů. Nejlepší ze všeho na celym filmu byl prodavač novin. (06.06.2020)