Dům na Ořechovce

Další vynikající československý debut, kterým Vladislav Delong může konkurovat v této době již zaběhlé dvojici Kadár - Klos. Excelentním způsobem odvyprávěný příběh hned ze dvou pohledů. Tajuplná vila se stává místem střetu materiálních a morálních hodnot. Zde se nabízela přímá a jednoduchá cesta doleva. Zlý majitel domu, uznávající buržoazní hodnoty a proti němu nadějný budující doktor. Režisér toto nechává diváka pouze domyslet a dobové politice se zcela vyhýbá, a to i v oslovení zúčastněných, což nemuselo být vůbec jednoduché. Stejně tak zvládnout pestré a výborné herecké obsazení, které tuto psychologickou hru sehrálo skutečně fantasticky. Kamera i hudba nakonec dopomohly k tomu, aby se film stal v mých očích, i přes trochu slabší závěr, bezchybným a jeho celkové zpracování v klidu posunu na tehdejší světovou úroveň. (30.12.2015)

Na svou dobu překvapivě kvalitní a řemeslně vskutku výborný film vybočující mimo schematickou tvorbu tohoto období rozvíjející budovatelskou tématiku, scénáristé chytře komparují dva protichůdné rastry reflektující bytovou krizi 50. let - danou situaci zobrazuje vždy pohledem mladé nastupující generace (pohledem mladého manželského páru a pohledem požadavků podnájemníka) a posléze tutéž situaci zobrazí pohledem generace staré, odcházející, v ideologickém smyslu jistě přežité, prvorepublikové, pohledem práv majitelů bytu/nemovitosti...což režisér Vladislav Delong ještě umocňuje dobrou řemeslnou stránkou, kvalitním výběrem i vedením herců, zajímavou mizanscénou, za zmínku stojí i dobrá práce s kamerou a využívání silných hudebních motivů k až expresionistickým momentům. Tento čenobílý film je překvapivě nečernobílý, neboť se snaží těžkosti spjaté s poválečnou situací a budováním lidově (ne)demokratické republiky nahlížet z více než jednoho shora schváleného a nařízeného pohledu...i když jistý ideologický a propagandistický rozměr by se dal najít i tady, podprahově se prstem ukazuje na viníky dané špatné situace, nikde se to neříká přímo a vždy je snaha ukázat i motivaci ,,sobeckých" majitelů vily... Velká škoda, že Vladislav Delong stihl natočit všehovšudy jen pouhé 4 celovečerní filmy, byl to bezesporu režisérský i scénáristický talent... (26.05.2020)

,,Tak my jsme pro něj nepotřební lidé... Ale člověk ještě není nepotřebný, když je v penzi." Hodně zajímavý vstup do komorního filmu s příchodem soudce a zpětně odvíjejícím se příběhem mi připomněl Takovou lásku, tématem podnájmu a bytové krize Prvního a posledního. Tyhle snímky i spousta dalších, jsou hodně cenným obrazem doby a nadčasových lidských příběhů, byť někdy možná s drobnými nedostatky. Skvěle odvyprávěno, zrežírovano a zahráno (Jan Pivec jako byrokratický tyran bezkonkurenční, mladý Jiří Vala se taky skvěle předvedl). Zde ve vyprávění především oceňuju pohled na vzniknutý konflikt ze dvou různých stran, v druhé polovině včetně obohacení již známých či načrtnutých momentů o další detaily. Spočátku to spíše vypadá na neúctu mladých lidí k starším, postupně se pro svou byrokracii a neschopnost pochopit mladé těmi nesympatičtími stávají právě ti nejstarší. Očekávaný optimistický závěr je zde poněkud hořkým optimismem do budoucna a nutí k zamyšlení. Kolik takových prázdných nebo jedním, dvěma lidi obydlených vilek a velkých domů stojí ukrytých dodnes? (85%) (Filmová výzva 2019: Padme_Anakin) (04.01.2019)

Tenhle film je sice hezky natočený a herci podávají slušné výkony, ovšem z hlediska dramaturgického a morálního s tím mám problémy. Je nám postupně poskytnut pohled z perspektivy starých majitelů domu a novomanželů bez společného bydlení. Bývala bych chápala obě strany, kdyby mi nebylo tak nápadně podsouváno, že mám chápat jen jednu, že bytovou krizi způsobili prvorepublikoví profesoři, roztahující se se svými sbírkami kaktusů. Aby to nevypadalo, že je scenárista zaujatý jen proti starým lidem, elegantně vsunul epizodní postavu nájemníka, kterého utlačuje jeho mladší domácí. Naštěstí se tehdy už nelenilo s panelovou výstavbou, takže si film může dovolit maličko zahrát i na optimističtější notičku. Toto shovívavé mávnutí rukou nad starými pořádky je paradoxně z celého snímku to nejpříjemnější. Jinak jsem trpěla jak ten pokusnej pes. (11.01.2012)

Krásná, stará a poněkud chátrající vila ve vlastnictví důchodového manželského páru a mladý nájemník, který jim zatápí. Rozhodně zajímavý počin, nutí k zamyšlení. On ten začínající doktůrek nebyl zas tak arogantní, jak by se mohlo na první dobrou zdát. A ten nevrlý stařec nebyl zas takový pes, aby se mu nedalo rozumět. Mládí holt chybí trpělivost a pokora a stáří chce mít svůj klid. Moc pěkně natočeno, hudba velmi dobře zvolena a Jan Pivec s Jiřím Valou hrají první ligu, spokojenost. (12.08.2017)