Režie:
James RoganHrají:
Benny Andersson (a.z.), Agnetha Fältskog (a.z.), Anni-Frid Lyngstad (a.z.), Björn Ulvaeus (a.z.)VOD (1)
Obsahy(1)
Britský dokument mapuje vývoj švédské skupiny ABBA. Když v roce 1974 zvítězila v soutěži Eurovize s písní Waterloo, málokdo tušil, jak hvězdná kariéra byla právě odstartována. O úspěchu svědčí stovky milionů prodaných desek a neutuchající popularita i po padesáti letech... Kvalitu uměleckého díla nejlépe prověří čas. Pokud toto rčení platí i pro populární hudbu, má švédská skupina ABBA mimořádně vysoký kredit! Její písně mají i po padesáti letech věrné publikum ve všech věkových kategoriích. Hvězdná kariéra skupiny ABBA přitom zdaleka nebyla bezproblémová. Měnily se hudební styly a vkus obecenstva. Studená válka rozdělovala svět na dva znepřátelené tábory, které ke své propagandě nezřídka zneužívaly i kulturu. ABBA byla kritizována, že se svým posluchačům až příliš podbízí a její popularita brzy pohasne. Stejně jako většina jiných hudebních skupin, i ABBA si prošla obdobím krizí a vnitřních sporů. Nic z toho však nepřineslo konec popularity tohoto švédského hudebního fenoménu. ABBA je i po padesáti letech značkou, která má své vášnivé příznivce, stejně jako zaryté kritiky. Skupina, která už ovlivnila několik generací a zdaleka nemusí skončit jen u nich. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Zdařilý dokument o nelehkých začátcích švédské hudební skupiny, po pravdě jejich písničky znám odmala, ale nic moc o nich nevím (resp. nevěděla jsem, pro mě tedy přínosné a zajímavé). Zachycení necelých 10 let jejich životní cesty považuji za pěkně zpracované, problematické vnímání na domácí půdě, návštěva a vlídné přijetí v Austrálii, decentní nahlédnutí do soukromí a pak konečně vytoužený úspěch.. Moc pěkné nostalgické ohlédnutí v čase, bylo mi potěšením.. ()
Co byla pro mě novinka, bylo počáteční nepřijetí ve Švédsku a pak v Kanadě. Člověk těžko chápe, že tahle hudba se někomu nelíbila. Už první písnička Waterloo je srovnatelná kvalitou s těmi následujícími. Charakteristické pro ně je, tyto písně (ne všechny samozřejmě) nemají slabé místo. Od počáteční předehry až po dohru jsou neuvěřitelně invenční. ()
ABBA byla jedna z těch kapel, které vládly mému pubertálnímu vkusu. Pop už dávno neposlouchám, ale ta nostalgie zůstává. Myslím, že mám řadu interpretů v DNA, protože mě prostě kus života provázeli. A jestli se k ABBě dnes mí vrstevníci obracejí zády (znám takové), tak nejsou upřímní. Byla to sakra dobrá kapela a každý dokument o nich mě potěší. Třeba i proto, že se členové kapely nebrání ukázat i leccos ze svého soukromí. ()
I když dokument mapuje v podstatě jen 6-8 let tohoto švédského fenoménu, je to zajímavé. Věci popisuje reálně tak, jak zřejmě probíhali. Ne všude se stali populární, měli své obdivovatele i kritiky. Je tu spousta záběrů ze zákulisí, něco ze soukromí. Bylo vidět, jak je těžké dobývat svět z malého Švédska. S odstupem času se dá říci, že jejich melodické písně jsou legendární. ()
Jako dneska si vzpomínám, jak jsem prvně slyšel ABBU hrát v televizi. Byla to ovšem teleshopingová reklama nabízející jejich desky. A to se pohybujeme v 90. letech. Zeptal jsem se rodičů, co to zpívá a oni jen mávli rukou, že švédská kapela, která byla kdysi hodně slavná. První úryvky melodií mě ale tak chytly, že jsem si postupně postahoval jednu píseň za druhou a od té doby tuto skupinu miluju. Jejich hity jsou absolutně nadčasové. Možná, že kdyby svou kariéru se stejnými písněmi započali někdy o deset, dvanáct let později, měly by větší šanci uspět i v zemích, které byly zpočátku dost proti nim. Nakonec získat úspěch v USA nebylo snadné pro větší hvězdy, je to země, která ve své pýše trvá na domácích umělcích. Ale Britové mě překvapili. Faktem zůstává, že situace ohledně společenského politického vývoje v domácí zemi, Evropě či světě přetrvává. Tak nějak se očekává, že úspěšní umělci odsoudí nebo naopak k něčemu vyzvou. Jako by neměli právo na svůj názor. A známe to i z Česka. Někteří svůj názor vyslovili a protože nebyl v souladu s tím všeobecným, v podstatě byl zapomenut. Alespoň v něčem jsou si východ a západ, demokracie (kapitalismus) a socialismus (komunismus) podobní. Celkem pochopitelné je, že při takovém tempu muselo dojít k velké únavě a jisté podobě vyhoření. Víc mě ale překvapilo také to, jak moc se úspěšní umělci nemají moc šanci uživit vzhledem k vysokým daním (samozřejmě nevím, jak je to dnes), ale čím se asi živili poté, co nezpívali, že by jen z tantiémů? A tak mi v dokumentu chyběla už jen jedna věc, nepromluvili hlavní tehdejší aktéři. ()
Galerie (5)
Photo © Rogan Productions
Reklama