Lijavec

Hra Lijavec, kterou údajně sepsal český génius Jára "Da" Cimrman pojednává o podzimu života lidském a o konci Rakouska-Uherska, které je symbolizované v lijavci, jenž bičuje zem českou, svou nadvládou a ignorací českého národa, jako svobodného v historii i duchu. Řekl bych, že je zde na první shlédnutí mnohem lepší část první, tedy seminář. A to hlavně v podání Miloně Čepelky a jeho referátu. Hra po semináři, má své kouzlo, tedy alespoň pro mě mělo, až při druhém zhlédnutí, kdy si člověk uvědomil, jistá hluchá místa, které jsem si nedokázal vysvětlit před konečným rozuzlení hry. Hru bych zařadil asi do lepší pomyslné poloviny děl z pera tandemu Svěrák/Smoljak. I tak je to na české divadelní divadelní kusy z 20. století, nadprůměrný počin. (02.10.2016)

,,Smích pod pěnou nelze prokázat.“ Lijavec je jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Je velice konzistentní, má výbornou atmosféru a působí přirozeně a nenuceně. Zároveň je velmi promyšlená a lze ji vnímat dvěma způsoby a v závěru dokonce třemi způsoby (jako psychodrama herců divadla JC). Hlavní obsazení Svěrák, Weigel, Čepelka a Hraběta je naprosto dokonalé, každý se do své role přesně typově hodí. Např. Hraběta je ve své roli správcové bezkonkurenční (Štětináč!). I úvodní seminář se všemi herci na scéně je svěží a nemá hluché místo. Jejich vzájemné škádlení je jako perlička na už tak zajímavých příspěvcích. K záporům této hry se vyjádřit nemohu, protože jsem žádných nenašel. (06.11.2014)

Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. (21.10.2020)

Co jsem si četl recenze na tuto hru, tak chápu, proč má jen 88%. Jiná doba a možná nepochopení záměru. Seminář je všemi celkem kvitován, protože ten se povedl a já ho považuji za nejlepší vůbec, pokud jde o semináře. Hra se povedla ještě, víc problém je prostě nepochopení. Hra je snad jako jediná trochu satirická a dnes už se jí moc lidí smát nebudu až na starší, čí "inteligentnější" jedince. (tím nechci shazovat někoho, kdo tomu nerozumí nebo tomu rozumíme, jen už v té době dlouho nežil nebo v ní nežil vůbec). Hra má v sobě spoustu narážek, že by je člověk nespočítal. (např. Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení, jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní... narážka na změny politické změny v Československu a vedení sídlící v Praze - Jen si koledujte, narážka na udávání - Taková píseň už dovede vyburcovat/ Ani si neuvědomuji, jak jsem odvážní - totéž, Písničky nejsou můj obor - rozdělení pracovníků STB na různé oblasti (divadlo, anekdoty, písničky, film), Proč máme na vejložkách tchoře? - Snad vysvětlovat nemusím :D. Někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr - STB všude kam se podíváš - Tak jestli to tu nesmrdí, tím, že se nám tu rozkládá Rakousko - později po premiéře chápáno jako narážka na perestrojku v SSSR.) Prostě geniální inteligenti humor. Bohužel doba je jiná a už to i ti, co to zažili, to moc nevidí. Takže Lijavec - jako hra jedna z nejlepší a asi patří mezi hry DJC pro větší inteligenty, pokud se chcete hodně smát. 100% (01.09.2021)

S cimrmanovskými hrami mám, kromě jedné výjimky, vždycky stejný problém - pokaždé je výrazně lepší seminář nebo samotná hra, přičemž to druhé je zase výrazně slabší. A stalo se to i zde. Seminář mě bavil úplně neskutečně, ale u samotné hry jsem se spíš jen pousmíval, než že bych se pořádně bavil. Nicméně ta slabší polovina mi tu nepřišla tak "slabá" jako u ostatních her a i ji samotnou jsem si celkem užil, takže u mě Lijavec nakonec dopadl dost slušně. Ale na Dobytí severního pólu pro mě pořád nemá - a popravdě mám pocit, že žádná jiná hra ani mít nebude. 4* (03.09.2022)