Královna prokletých

Proti Lestatovi Toma Cruise z vynikajícího INTERVIEW S UPÍREM (také z pera Anne Riceové) nemá ten Townsendův sebemenší šanci a v podstatě lze platnost tohoto tvrzení vztáhnout na celý film. Námět přitom není zlý, celá ta MTV, gay-like emo stylizace mi k němu ale vůbec nesedla - všechno zde vypadá strojeně a jako pouhá hra na gotiku. V rámci obsazení je také dost mimo mísu Vincent Perez, ale ten, pokud si dobře vzpomínám, nebyl přínosem pro žádný film, ve které se objevil. Ve výsledku nehodnotím ještě úplně špatně, protože jednak jsem se u filmu nenudil a potom hudbu (a samotný zpěv) upíra Lestata a jeho kapely pořídil a spolu zkomponoval Jonathan Davis, lídr mých oblíbenců, amerických KORN (ve snímku si navíc střihne cameo překupníka s lístky). II Scénář: Scott Abbott, Michael Petroni (adaptace stejnojmenného románu americké spisovatelky Anne Riceové). Hudba: Jonathan Davis, Richard Gibbs. 60% (21.09.2010)

Kdyby mi někdo ukázal z Královny prokletých fotku (nebo víc fotek), byl bych možná tvrdil, že to bude asi dobrý film a rozhodně se na to podíval. Hezká atmosféra, pěkné kostýmy a hlavně krásná Aaliyah. Ale bohužel filmu chybí jedna věc, která se hodí. Nemá scénář. Nebo se minimálně nechová, jako by ho měl. (17.12.2005)

Kdyby v tom nehrál (v této roli) velmi dobrý Stuart Townsend(jeden z nejlépe zahraných upírů,co jsem viděl!),dal bych ještě mnohem míň *.Film,jako celek,totiž nestojí vůbec za nic.Jako upírský film totální provar,ikdyž musím připustit,že nápad nebyl zas tak špatný,jen byl podle mne špatně ...velmi špatně....zrealizovaný.Ale hudba opravdu docela ujde! (02.06.2005)

Jeden z mých osudových filmů. Vlastně definuje mé rané dospívání. Od té doby se toho mnoho změnilo, ale Queen of the Damned vždy ve mně vždy probudí nostalgii a připomene mi, kdo jsem a kdo jsem bývala. Tento film výrazně ovlivnil to, jakým směrem jsem ve světě filmu začala ubírat a bez něj bych jeho kouzlu možná nikdy nepropadla. Kdyby se mé první setkání s ním uskutečnilo v posledních letech, těžko uvěřím, že bych bych si jej tolik zamilovala. Není totiž dokonalý, vlastně už mě ani nebaví se na něj dívat a obzvláště poté, co jsem si přečetla výborné knižní předlohy od Anne Rice, vidím, co z filmu mohlo vzniknout, neboť si jen v podstatě vypůjčili jména a nedivím se, že samotná Anne Rice toto zpracování ráda nemá. Nic z toho však nemůže ohrozit to, co pro mě Queen of the Damned znamená. (18.07.2007)

Hlúpy film, hlúpy, hlúpy, hlúpy . . . a to ani nemusím porovnávať s INTERVIEW, musel by som strhnúť aj ten jeden bodík. Jediné, čo v ňom za niečo stálo, boli repliky prevzaté priamo z kníh Anne Riceovej, ktoré postavy rovno odriekali v monológu so sebou samými, teda tým najnefilmovejším a najneoriginálnejším spôsobom. Poväčšine tragickí herci a nevyrovnané efekty od tých naozaj strašných až po celkom slušné KRÁĽOVNEJ tiež príliš nepomohli. Snažila sa byť niečím viac, ale napokon nezvládla ani priemernú televíznu zábavu. Ešte aj UPÍRÍ NEVESTINEC proti nej vyzeral ako PÁN PRSTEŇOV pri domácom videu. Že by sa snažila dosiahnuť kvality BLADEA či DRACULU 2000, o tom sa jej ani nesnívalo. Pritom príbeh nebol zlý ( žeby preto, že nepochádzal od scenáristov ? ), hoci by ma zaujímalo, či boli aj v predlohe logickosti typu - Prečo upíri, túžiaci zostať v anonymite útočia pred 100 000 davom ?, žeby v tom mali prsty oné Drugs in the Water zo záveru ? . . . Teda, respektíve ak si niekto v otravnom a amatérskom sekaní medzi rockovým klipom a starobylými interiérmi ( pretože tie boli ostatne jediným čo vo filme upútalo zrak ) nejaký príbeh všimol... Ale práve na tom sa najlepšie ukazuje rozdiel medzi talentovaným vizionárom typu Neila Jordana a seriálovým lúzerom bez štipky invencie aminimom talentu. Inak by som sa totiž musel prikloniť k názoru, že Anne Riceová medzi týmito dvoma dielmi svojej ságy totálne zdementnela, ale v rámci terapie s elektrošokmi jej dovolili ďalej písať... (08.09.2006)