Purpurový vrch

Pacific Rim představil destruující akci, která se rychle okouká, emoce, které jsou nefunkční a dialogy, které zase plytké, Hobitem si to pak u mě Guillermo del Toro rozhodně nevylízal (ač se podílel jen na scénáři). Nyní přichází s kusem, který se chtěl vydrápat alespoň tam, kam fantazijní Faunův labyrint. Nevyšlo to. Tenhle Mexičan udělal další chybný krok (netuším, proč si vybral tak přízemní, konzervativní a neoriginální látku), respektive je absolutně věrný žánrovým klasikám. Takže buď přistoupíme na gotickou romanci, nebo půjdeme o dům dál. Jedna naivka tu totiž na konci 19. století zjistí, že její milý tají něco děsivého. Jenže ve viktoriánském sídle stojí proti odhalení tajemství duchové i manželova sestra. Del Tora nad vodou drží cit pro výtvarnou extravaganci, sráží ho naopak spousta utahaných scén a předlouhá stopáž. Chápu, že nechtěl být poplatný mladému znuděnému diváctvu, jenže když mi toho kromě výpravy, několika nápadů a charismatického Toma Hiddlestona s tajemstvím moc nezůstalo, je něco špatně. Na jeho pravidla hry jsem tak ani já nepřistoupil. Moje smůla. (01.12.2015)

Guillermo del Toro umí navodit atmosféru a umí vytvořit nádherné kulisy. Ty se mu v žádném jeho filmu nedají upřít. Proces vyprávění je ale občas problém, který z jeho filmů dokonalé zážitky neudělá. Prvních 50 minut jsem totiž myslel, že umřu tou nejhorší možnou filmovou nudou. Až v momentě, kdy se Mia dozvěděla, že se nachází na Purpurovém vrchu to začalo mít grády. Kór, když se k tomu všemu začala projevovat atmosféra samotného domu. Opravdu se přiznám, že dlouho se mi nestalo, abych zažil dvě naprosto rozdílné filmové části. Zatímco první část filmu je strašná nuda, tak druhá je to, kvůli čemu stojí za to tento film vidět. (04.11.2016)

5.11.2017: Za tímhle nedokonalým filmem jako by se skrýval jiný, bezchybný snímek, a všemožnými způsoby se snažil prodrat na povrch. Guillermo mu to místy ztěžuje, seč to lze, barikáduje všechny možné cestičky, ukazuje pohledné strašení a vynechává emocionální úhelné kameny. Zajímalo by mě, kolik materiálu musel nechat ve střižně, protože mi přijde, jako by byl nucen vynechat spoustu věcí, se kterými by všechno dávalo větší smysl. Navzdory všemu si mne však film nakonec získal na svou stranu, je to ovšem spíš kategorie guilty pleasure. --- A jsem si naprosto jistá, že pro ten správný dopad by Purpurový vrch potřeboval úplně novou, zcela odlišnou doprovodnou hudbu. 4.11.2020: Film mi v paměti "zestárl" jako víno a už jen za ten feel, že "něco takového se jen tak nevidí", zvyšuji hodnocení na plný počet. Od původního spatření tohoto filmu se Mia Wasikowska stala mojí nejoblíbenější herečkou, a to zejména proto, jak zajímavé role si vždycky vybírá. A nesouvisející poznámka, díky Crimson Peak jsem si uvědomila, že Charlie Hunnam je starší (sice jen asi o půl roku, ale starší) než Tom Hiddleston! A jako dokumentaci podivných mentálních map, podle kterých se rozhoduji, na jaké filmy se podívám, tady ještě napíšu, že ačkoliv je to film plný mých oblíbenců, tak na Crimson Peak jsem se rozhodla podívat až poté, co jsem dokoukala Sons of Anarchy a měla jsem zálusk na ještě nějakého Hunnama:D (05.11.2017)

Guillermo del Toro jako vždy. Obrovský důraz na vizuální stránku (goticky děsivá poetika domu a jeho interiéru včetně chodeb a různých detailů, zhmotnění duchů, naturalistické záběry např. mravenci a motýl), která opět přebíjí v podstatě plochý příběh, jenž je prodlužován pro více a více působivých záběrů. Ty jsou mrazivé, stejně jako většina těch opravdu strašidelných částí filmu. Už kdysi třeba del Torův Princ bez království měl působivou atmosféru, ale jako by mu něco chybělo. Crimson peak má atmosféru, skvělé herce a většina filmu je obětována vizuálnímu vnímání režiséra. Bohužel je to jeho 9. film, který jsem viděl a stále si myslím, že do svých filmů nedokáže vložit všechno, co by mohl, jako by chyběla ta třesnička na závěr, kterou třeba Kubrick dal do Osvícení nebo Coppolla do Draculy. Někdy si říkám, že bych del Tora raději viděl jako designera domů hrůzy nebo ředitele nejpodivnějšího cirkusu, co jezdí po světě... protože není pro ty filmy až moc odlišný? (24.04.2016)

Crimson Peak má mraky chyb a působí na mě jako by to celé Del Tora moc nebavilo - možná díky naprosté tvůrčí svobodě chyběl na režiséra trochu tlak. I tak je to film, který se zaryje pod kůži a chvílemi vyloženě pekelně zlý. Za tyhle skoky mezi omalovánkovou nudou a brutálním psycho terorem tleskám. (21.10.2015)