Purpurový vrch

Skutočne netuším, kto je v tomto obludne zlom filme horší. Či Mia Wasikowska, či Tom Hiddleston, či Jessica Chastain, či Guillermo del Toro. Ale asi posledný menovaný. Tvrdil, že máme od Purpurového vrchu čakať tvrdú gotickú hororovú jazdu. Ničoho takého sme sa nedočkali. Sídlo je (občas) pôsobivé, ale tým to hasne. Scény s duchmi sú úplne zbytočné (keď si to predstavíte bez nich, so šokom si uvedomíte, že by šlo von maximálne pár minút a dej by nijako významne neutrpel) a hlavne nestrašidelné. Ak sa tohto niekto bude báť, potom je fakt malé dieťa alebo je to jeho druhý horor v živote. Z postáv najlepšie dopadol Charlie Hunnam a aj on je dosť slabý. Del Toro ďalej sľuboval hardcore násilie a sexualitu, ale z toho prvého si spomínam len na pôsobivé rozmlátenie ľudskej hlavy o umývadlo a z toho druhého Lokiho zadok, z čoho mimochodom dodnes mám nočné mory. "Šokujúce" twisty snáď ani nikto normálny nemohol myslieť vážne, veď je to klišé staré minimálne 50 rokov. Del Toro je úplne mimo a čím viac vecí robí v Hollywoode za veľké peniaze, tým viac naho*no to je. Mal by sa vrátiť urgentne domov a tam pokračovať v nakrúcaní peciek ako Princ bez kráľovstva a Faunov labyrint. Rozpočet 55 miliónov, celosvetová tržba 74. Slabota. (15.11.2016)

Guillermo del Toro umí navodit atmosféru a umí vytvořit nádherné kulisy. Ty se mu v žádném jeho filmu nedají upřít. Proces vyprávění je ale občas problém, který z jeho filmů dokonalé zážitky neudělá. Prvních 50 minut jsem totiž myslel, že umřu tou nejhorší možnou filmovou nudou. Až v momentě, kdy se Mia dozvěděla, že se nachází na Purpurovém vrchu to začalo mít grády. Kór, když se k tomu všemu začala projevovat atmosféra samotného domu. Opravdu se přiznám, že dlouho se mi nestalo, abych zažil dvě naprosto rozdílné filmové části. Zatímco první část filmu je strašná nuda, tak druhá je to, kvůli čemu stojí za to tento film vidět. (04.11.2016)

Keď zápletka horko ťažko vydáva na celovečerný film a hororových prvkov je primálo na to, aby zabrali na nesviatočných divákov, úmysel sa trochu míňa účinku. Del Toro si skrátka natočil gotickú romancu v štýle starých filmov, ale hoci podobným experimentom väčšinou dávam palec nahor, Purpurový vrch nedisponuje okrem pôsobivého vizuálu ničím zvlášť zaujímavým. Nie z pohľadu súčasného diváka. Kontraproduktívne vnímam aj samotných duchov, ktorí síce vznikali kombináciou praktických a digitálnych efektov, ale v danom prevedení i tak nepôsobia príliš uveriteľne a realisticky. Tak nabudúce, Guillermo. (13.12.2015)

U mňa spokojnosť. Mnoho sklamaných užívateľov asi čakalo čistokrvný horor, ale toto veľmi pripomína hlavne atmosférou DelTorov Faunov Labyrint. Film je veľmi dobre a hviezdne obsadený a je fakt, že sme J. Chastain v takejto roli ešte nevideli. Del Torov rukopis je poznať a dokáže spoľahlivo vybudovať atmosféru. Väčšina hororov nestavia na nijako zvlášť vystavaných príbehoch a tu práve hraje príbeh dôležitý part, preto možno nebol úmysel ani čas na lacné ľakačky a triky, ktoré sme už aj tak x-krát videli v iných filmoch. Del Toro je komplexný a chytrý režisér a Crimson Peakom si hanbu neurobil. 70%. (31.01.2017)

„Také mám nepříjemné zkušenosti s duchy! Když mi jednoho sychravého podzimního večera na panství Faggots Manor připravil skotský majordomus Anghnus ledvinkový puding s fazolkami dle receptu vévodkyně z Fartchesteru, usral jsem si tak, že z toho vyhaslo v krbu a v celém východním křídle se rozhýbaly závěsy.“ SHELLEY, Percy Bysshe. Óda větru západnímu – předmluva. Nikdy nepublikováno. *** S vědomím toho, jak temné erkové poetiky a mrazivé gotické imaginace byl pan Býkovský schopen ještě před sedmi lety, musí člověk potlačovat zvracení, pocit pohrdání a smutek nad dalším komercí Holého údu zkurveným talentem, který se po mangoidních homotransformerech začal utápět v prostoduchých duchařinách. A tak ve výtvarně perverzním, úchylně vybarvičkovaném viktoriánském sídle, kde se musí čurákovat se svícny, protože elektřinu natáhli jen do sklepa, a kde k tomu výtahu chyběly už jen jezdící schody a travelátor, po nichž by se všichni ti až žertovní bubudigianimáci mohli po nocích prohánět a strašit zvláštní školou povinné dementy, někomu dírou ve střeše scénáristicky kape na karbit. Nad ubohou, nudnou a vyčpělou zápletkou by možná tak před sto lety Dafné dy Muryjé samým napětím uhladila mastifa Šarlotky Bronteové, avšak soudobý divák akorát otráveně dosmaží Sájlenthil, představí si Mery Šely ve spodním prádle, načež mu z toho všeho povisne Ušer a jde znuděně spát. Svůj táhlý prd navíc náš mexický otyloň ještě vytunil dvěma nejhnusnějšími neherečkami současné bizáromatografie. Slečna Vašíkovská sice svým obvyklým unifikovaně zpruzeným výrazem „Mámoparnakundě“ do toho obludária alespoň trochu zapadne, ale Džesyka je jako vždy odpudivě tragická a brutálně nedává ani tu šílenou krávu, i když tady stačilo jen neuroticky přežvykovat jetel a sem tam kompulzivně zabučet. (11.12.2015)