Podivný pár

Dnes jsem se s Jackem Lemmonem a Walterem Matthau bavil o hvězdičku lépe než včera, protože tvůrci vsadili na košaté dialogy a vyhnuli se skečovitým záležitostem, což této konverzační komorovce jasně prospělo. Všechno samozřejmě stálo na ústřední dvojici, a to bylo potenciálním slabým místem celého filmu; stačilo by, aby divák jednoho z herců příliš nemusel a byl by tu problém. Jack Lemmon pro mě byl jedním z těch herců, kteří opravdu uměli zahrát emoce tak, abych jim naprosto věřil, ale s Waterem Matthau to mám trochu jinak. V některých rolích bych ho nevyměnil za nikoho jiného a v jiných jsem ho nemohl vystát. Oscar Madison patřil naštěstí do první skupiny, takže jsem vděčně sledoval soužití tohoto echt chlapáka se starostlivou hospodyňkou Felixem, a přitom jsem plně chápal životní rozhodnutí obou ex partnerek. Já jsem se sice u snímku ani jednou naplno nerozesmál, ale po celou dobu jsem se mírně usmíval a užíval si ty skvělé dialogy, takže jsem se čtvrtou pěticípou nemusel váhat. / Poučení: Hnědý nebo zelený sendvič? Vol uvážlivě, tady jde o všechno. (23.04.2023)

"Tak tohle už uklízet nebudu!" "Můžu se na to spolehnout?" Nesourodá dvojice "kliďas a hektik" spolu v jednom teráriu. ;-) Zvláštní je, že v souvislosti s objevem komediální stránky Waltera Matthau se stále mluví jen o Billym Wilderovi. Ano, obsadil ho do filmu Štístko a dal dohromady s Jackem Lenmmonem. Ale to je jen polovina pravdy. Nejdůležitějším člověkem v jeho kariéře byl Neil Simon. To on ho objevil, uvěřil mu a napsal specielně pro něj hru Podivný pár. Wilder s Diamondem zašli na Broadway, podívali se na hru a řekli si "Toho chlapa chceme mít ve filmu." Tuhle senzační adaptaci měl původně točit taky Wilder. Následující role Waltera M. byly důsledně obkresleny podle Oscara Madisona a kdykoli byl jeho typ obohacen o nějaký nový prvek, měl v tom obvykle prsty - hádejte třikrát - zase Neil Simon (Apartmá v hotelu Plaza, Vstupte!, Příběh z Hollywoodu...). Nikdo jiný nebyl schopen tak dokonale vyhmátnout Walterovu náturu a napsat mu adekvátně vtipný text. Tenhle je přiléhavý jako neoprén ve studené vodě a totéž platí o Jacku Lemmonovi v roli Felixe. Takže mnozí můžou namítat, že je to spíš televizní inscenace než film, že vše podstatné je řečeno slovy atd. Ale pro mě je to film, který můžu vidět stokrát a pořád se budu královsky bavit, smát se scéně v restauraci, tiché domácnosti nebo chichotajícím se sestrám Holubovým. A těšit se, až si to pustím znovu. Můj delší článek najdete zde. 80 % (10.05.2005)

YOU'RE NOT GOING TO MAKE ANY EFFORT TO CHANGE? THIS IS THE PERSON YOU'RE GOING TO BE UNTIL THE DAY YOU DIE? WE ARE WHAT WE ARE! Mám rád filmy s minimalistickým prostorem, navíc byt Oscara Madisona je úžasný. Myslím, že bych se taky zbláznil, kdybych žil s někým jako byl Felix. Ta posedlost čistotou jednoho otráví. Na druhou stranu, mít každý den teplou večeři a nemuset pro to nic udělat by nebylo vůbec špatné. Slovní přestřelky lítají, jako Migy na leteckém dnu a na duo Lemmon a Matthau se moc dobře kouká. (26.12.2017)

Tak tohle teda byla komedie. Utrápený muž (Lemmon), kterého po 12 letech vyhodí manželka se chce zabít a místo nachází u svého flegmatického kamaráda z pokeru (Matthau). Zpočátku mě byl příšerně nesympatický Matthau, který kromě toho že je bordelář a salámista mě přišel jako bezcitný blbec, který nechápe, že kámoš co žil pro rodinu prostě nehodí 12 let manželství jen tak za hlavu. Pak se to otočilo, protože Lemmon předvádí nejen zdeptaného muže, ale pedantskou, hystarickou, kontrolující hospodyňku, chovající se hůř než většina ženských a na konci neváhá sáhnout i po odporném citovém vydírání. A moc se divím, že ho ta žena vyhodila až po 12 letech. Dobré dialogy, dobře zahrané, ale místo smíchu by z tohohle filmu člověk dostal depresi. PS: A fakt by mě zajímalo, jak se dva takto odlišní lidi vůbec stali kamarády, to je trošku z prstu vycucané. (16.09.2022)

„Zítra si přineseš oblečení, zubní pastu a nastěhuješ se ke mně.“ - „Je to tvůj byt. Budu jen překážet.“ - „Je tu 8 pokojů. Můžeme tu chodit rok a nepotkat se.“ Tak s tímhle odhadem se Oscar trošku sekl…aneb Gene Saks a jeho komediální pecka již potřetí. Tentokrát sice bez romantiky a naopak s občasným tragikomickým nádechem, ale já osobně jsem se bavil znovu výborně. Krom hlášek to znovu stojí na skvěle napsaných a zahraných postavách, dle očekávání především na sehranosti Matthaua a Lemmona (které solidně doplňuje zbytek karetního osazenstva). Vrcholem filmu je pak nádherně křečovité dvojité rande se sestrami z Anglie (od teď budu ženám připalovat cigarety už pouze na Felixův způsob), které jsem celé prosmál, neb je jednoduše perfektní (následované neméně podařenými naschvály). Podivný pár je na tom kvalitou zhruba jako Bosé nohy v parku či Kaktusový květ a já ho hodnotím slabším plným počtem. „Říkáš, že moc mluvím?!“ - „Nestěžuju si. Máš toho hodně co říct. Co mě znepokojuje je fakt, že to začínám poslouchat.“ (22.09.2019)