Hadí jáma a kyvadlo

Pitoreskní německá „Grausmärchen“ ve stylu gotického hororu s jednoduchými, ale působivými efekty. Lex Barker a Karin Dorová jsou pohádkově malebný pár, který přesně zapadá do barev fantaskního romantismu 19. století, rozporuplná postava podivného „kněze“ Fabiena (vynikající herectví Vlado Medara!), a obskurní zjev Regulova sluhy Anatola...Pro mne je tento film výtvarná lahůdka, a jak to u Haralda Reinla bývá, tak moc líbivá, že míří až k hranici půvabného kýče. Katolická symbolika je tu použita významově správně, nejen jako dekorace bez hlubšího pochopení. Navíc je sympatické, že i sem Reinl dokázal vpašovat střípky svěžího humoru. A hudba Petera Thomase, místy téměř jazzová, je také zajímavá. I přesto, že se v podstatě jedná o ne příliš hlubokomyslnou a eklektickou oddechovku, zastávám názor, že je to kvalitní filmové umělecké dílo, které nebylo dodnes doceněno. Koncem 60. let totiž diváci chtěli již více krve, ještě více násilí a samozřejmě sex, k čemuž se Reinl nesnížil. Škoda, že "Hadí jáma a kyvadlo" byla prvním a bohužel i posledním ze zamýšlené série německých hororů, které mohly konkurovat britské produkci Hammer... (02.02.2008)

Tak mě napadlo, že je celkem jedno, zda se jedná o parodii, poctu či vykrádačku, stále se na to dá dívat jako na na tehdejší dobu slušný dobrodružný film s několika skutečně děsivými okamžiky a herci, které jsme měli tak rádi... Dá se to sledovat s lehkým úsměvem na tváři a těžkou nostalgií v srdci. :o) 70%. (27.03.2014)

Za svoju krásne vybudovanú atmosféru ( výprava je dokonalá - hlavne počas cesty na prekliaty zámok ) sa tento gothic horor rozhodne nemusí hanbiť a je to veľká konkurencia jak pre štúdio Hammer, tak pre vtedajšie projekty z produkcie talianskej či španielskej. Preto škoda, že sa nesplnil sen Constantin Filmu točiť podobne zamerané filmy, mohli sme sa dočkať filmového vesmíru, plného budúcich možných klasík. (21.07.2017)

Nutno brát v potaz rok výroby, ale vidět to v noci fakt nic příjemného není ani dnes, i když triky jsou občas úsměvné. Sledujeme jednu legendu, která se z nedávné minulosti dostává do současnosti, a postupně se odkrývá jedna záhada. Ta středověká německá městečka jsou natočená ale dokonale, to se musí nechat! Má to působivou atmosféru. Při cestě na hrad (kdy se objeví další záhada v podobě podivného mnicha, o němž dlouho netušíme, na čí stranu patří) kočár projíždí vskutku čarodějným a strašidelným lesem, jet bych tamtudy fakt nechtěl. Na hradě si tvůrci nejvíc vyhráli s tajemnými komnatami, kobkami, chodbami a možná klidně mohli přitlačit na pilu - to víno, co rozežralo stůl a pak se ho napije sluha, to mne pobavilo, má to určitou pointu i posléze. Taky se mi líbilo, že - v rámci poněkud naivní dobrodružné vyprávěnky - si postavy často z mizerné situace pomohou sami (a neřeším, nakolik by to logicky šlo, nebo ne). Christopher Lee se tady objeví jen na začátku a na konci, ale je hodně charismatický, to se musí nechat. Scéna s přesýpacími hodinami a křížem jako zloduchovým „kyvadlem“ mi přišla prostě geniální. A taky mě potěšilo, že tady příšeru z pekel stále ještě dokáže přemoci kříž. V postmoderních hororech tuším ďáblové chodí do kostela a div se nekřižují svěcenou vodou, aby to bylo jako cool, ale postrádá to pak jistá pravidla hororu, když zlá potvora prostě může všechno a je nesmrtelná jako avenger. (26.03.2021)

Roztomilý horror, který čerpá inspirace všude možně: úvodní scéna připomene Bavovu Masku Satana, obrazy na hradě jsou inspirovány H.Boshem, rázovité postavy městečka jakoby vypadly pro změnu z obrazů P.Bruegela a hrad je papundeklovější než kašírované kulisy Hammeru. Dobrodružná cesta statečného Barkera a půvabné Dorové připomene českého Fantoma Morrisvillu. Les je nádherně strašidelný, plný starých pokroucených stromů v mlze, na jejichž větvích jsou zaklesnuty lidské ostatky - ruce, nohy, lebky, ale i celé mrtvoly, ba, celý les oběšenců dělá veselou společnost poutníkům na hrad Draculy, pardon, Reguly (prý byly problémy s právy, a tak stále stejně vypadající Lee se změnil na Regulu). Elixír života dá vzpomenout nejen na upírské horrory, ale i na naše pozdější Herzovo Deváté srdce (možná, že se zde autor scénáře Jos.Hanzlík inspiroval). Příjemně si lze užít interiéry hradu se všemožnými pastmi, zbraněmi a mučícími nástroji, lebkami, chodbami a dokonce! živými supy (většinou v těchto filmech bývají loutky, které použili i tvůrci Conana u Stromu smrti). Hudba je místy temná, pak rozverná, občas čekáte, že se na planině objeví indiáni, jako celek však film baví, což je hlavní. (11.02.2012)