Moje nová tvář

S citem a empatií natočený časosběrný dokument o ženě, která navzdory všem fyzickým i psychickým potížím začíná žít svůj nový život. Úplně netuším, jaký byl vlastně autorský záměr, ale ty potenciálně nejzajímavější situace tu zabírají velmi málo prostoru. A nakonec přijde nečekaný pohádkový happy-end, který mi k tomu už vůbec nepasoval. Ale i tak rozhodně stojí za vidění. (02.05.2024)

Na úvod stojí za to zmínit, že je to vizuálně a hudebně (Katarzia) příjemně inovativní zážitek a v kině bude mít nepochybně o to silnější emoční dopad - byla by škoda čekat na screening na ČT Art někdy v deset večer. Vedle toho jsem si pár dnů zpátky připomínal Gondryho "Eternal Sunshine of Spotless Mind" a trefilo se to přesně do téhle audiovizuální emoce - to je kompliment. Jinak plynule sestříhaný film, který asi spíše než původní představa tvůrců, nabíjel více sám život Martiny, jak plynul v těch deseti letech od začátku natáčení. Psanému scénáři a hranému filmu bych některé pozitivní okamžiky v Martinině životě snad ani nevěřil, a to jí je samozřejmě všechny do puntíku přeju. O to víc divák žasne, s čím vším se dovedla popasovat - ne vyrovnat, ale posunout mnohem dál. V tom je film skutečně motivační. Viděno na setkání organizátorů festivalu Jeden svět i s komentářem produkční Maji Hamplové, která do pozitivního obrázku taky přidala svůj dílek. Dokument by měl být součástí distribuce i Jednoho světa. Martina tam v jednom svém vstupu nechá zaznít svoje hluboké emoce. "Je to někdy kurva těžký. Já jsem si to nevybrala, já to nechci." Ponechal jsem si s dovolením tu větu. Platí. Na Jednom světě. V životě. Všude. A když tohle člověk ví, žije s tím, umí se s tím srovnat a ještě z toho vyždímat pozitivní rozměr, tak je frajer. V případě Martiny frajerka. Obrovský obdiv, respekt a poděkování za dobrou práci všem, co se podíleli. Těším se na promítání v Ostravě na jaře, snad i s Martinou :) (27.11.2023)

Priznám sa, že na začiatku filmu mnou lomcovala zlosť, ako niečo také môže niekto urobiť a čo si za to zaslúži. Ale film nie je o treste, pomste ani odsúdení, ide na to celkom inak. Okrem faktov o útoku sa nič viac nerieši a riešia sa hlavne zdravotné problémy, vyšetrenia a praktický život nevidomého človeka. Ale ani tým to nekončí a prichádza aj happy end, aj keď to nie je koniec ničoho, ale pokračovaním... –––– P.S. offtopic: Osprostievanie ľudstva tu na sebe zdokumentoval RedEagleSK svojimi pokusmi o slaboduchú vtipnosť kopírovaním verbal-like štýlu a ešte sa priznal, že nepochopil ani film V síti, keď od neho čakal skutočnú nezletilú holčičku a na svoje sklamanie v skutočnosti dostal volavku v podobe dospelej skúsenej herečky. Aké to prekvapenie pre pribrzdených. (30.04.2024)

Pětadvacetiletá Martina byla obyčejná mladá dívka, která si byla dobře vědoma svého atraktivního vzhledu. Jednoho dne ji ale brutálně napadl bývalý přítel a polil jí obličej kyselinou. Martina několik týdnů bojovala v nemocnici o život, oslepla a musela najít sílu začít znovu důvěřovat lidem a začít nový, trochu jiný život. Tohle není zápletka fiktivního příběhu, ale filmového dokumentu, ve kterém hraje Martina ústřední roli. Na snímek se vzhledem k jeho tématu není jednoduché dívat. Na druhou stranu má určitě motivující poselství ve smyslu „štěstí čeká na každého z nás". Bohužel bych ale čekala více rozpracovanou právě část o hledání nových přátelství a partnerského vztahu (v jedné scéně vidíme Martinu s nějakým mužem na kávě a o chvíli později už se berou). Také bych omezila obsahově nic nevypovídající záběry na stromy a krajinu. (09.12.2023)

Těžko hodnotit dokument, když je ten příběh tak silný, že přebije a pohltí vše ostatní. Zmínil bych jen to, že jedna věc je ztráta zraku a poleptání kyselinou a druhá všechny důsledky, potíže a útrapy, které tato skutečnost přináší. Bez ohledu na film působí Martina velice mile a sympaticky a těch pět hvězdiček si zaslouží. (01.05.2024)