Tři zlaté dukáty

Musím říci, že Slováci natočili hezkou štědrovečerní pohádku. Velmi se mi líbilo to folklórní pojetí v kombinaci s nastupující průmyslovou revolucí (elektřina, první auto). Příběh je také poutavý, není to jen klasická pohádková komedie, ale je zde i drama, což oceňuji. Dávám stejné hodnocení jako české štědrovečerní pohádce Klíč svatého Petra, i když Tři zlaté dukáty byly o chlup lepší. (26.12.2023)

Na mojej cyklotúre som raz išla okolo známej pajty, (kde sa kedysi natáčal Sokoliar Tomáš a teraz už zrekonštruovaná opäť poslúžila filmárom), práve keď tam natáčali túto rozprávku, hoci vtedy som to ešte nevedela. Známe výhľady potešili moje srdce, žiaľ krásne exteriéry nestačili. Viem si predstaviť, že nejednému "hrdému" Slovákovi sa v krku vzpriečila mandarinka, keď zbadal dedinskú zábavu vyzdobenú v ukrajinských farbách, no hneď nasledoval záber na polonahého hlavného hrdinu, aby manželky stačili zahamovať prepnutie programu. Som netušila, že sa pri pasení oviec a rúbaní dreva, dá takto dokonale vyrysovať postava. Dej plynul ako zrýchlika, je pravde, že som sa ani nestačila nudiť a už bol koniec, ale nestačila som si ani vytvoriť vzťah k postavám a ich motívom, hoci sa o to film ani trochu nesnažil. Takže také neurazí nenadchne, ale skôr na jedno pozretie. (26.12.2023)

Naši moderní tvorcovia nemajú na to, aby natočili rozprávku so skutočnou rozprávkovou atmosférou a košatejším dejom. To sa len zoberie grant, zapoja nejaké lacné nové tváre a je to, na výsledku nezáleží, veď zarobené je. Aj preto tu namiesto princa máme nejakého slovenského Sagvana Tofiho alias baču na bicykli a princezná to je dnes už nejaká široko artikulujúca (ne)panna s pozvoľným nábehom na dvojitú bradu. Dejovo je to plytké a urýchlené: nápad s dukátmi bez morálneho posolstva a prvé dva dukáty len narýchlo ukázané, len aby sme sa presunuli o 300 rokov a šli na to hlavné - ale aj tam je to rýchle a nezmyselné - napríklad keď sa naša nedotknutá Júlia dostane do kobky, tak je to vyriešené za tri minúty a dokonca to ani nie je ukázané, ako si ju dojič kráv slávnostne oslobodí. Asi nebolo času, opravoval bicykel. Dejový guláš je zastavený až potom, ako sa salašník konečne vyberie pešo do Ameriky (čo je v celom filme najviac opakované slovo) a panička zázračne zbavená dlhov si spomenie, že veď aj paholka by jej bolo treba. A zrazu finiš a človek si uvedomuje, že tu fakt do scenára nikto neinvestoval, tu sa mal človek uspokojiť len so scénografiou. Svoje peniaze si tak zaslúžil len Jozef Vajda, ktorý si tú postavu očividne užil a aj ju kvalitne zahral. (26.12.2023)

Zoufale nedopečené, i když to mělo potenciál. Fůra svěžích nápadů, důvtipných vedlejších motivů a linek, náběhy k reflexi společenských uspořádání a objevů. Jen to vůbec nedrží pohromadě a selhává i v základní logice. Jako by si tvůrci jen načrtli, o čem to má být a jaká má být atmosféra, a pak už to z hrubého storyboardu nedotáhli nikam dál. Nejbolestivější byla taková přehlédnutí - zvlášť v pohádce, která se ohání např. tím, že máme vědět, kdy upálili Giordana Bruna za heretické teorie o nebeských tělesech - jako to nesmyslně pomalé přibývání Měsíce od čtvrti k úplňku, takže technicky vzato by panna Julie u Jury na salaši strávila max. dvě noci a dva dny (za které se ovšem naučila vařit, nosit vodu, uklízet, obstarat domácnost a vůbec všechno další potřebné ke službě na zámku a během kterých se s Jurou celkem dost sžili, jako by spolu strávili aspoň dva měsíce). Nebo ignorování podstatných informací - odkud se písař mohl dozvědět přesné znění kletby, když ji mimo přímé účastníky nikdo neslyšel? Proč se panna Julie chvílemi chová, jako by jí vůbec nedocházelo, že uběhlo tři sta let od jejího prokletí, a trvá např. na tom, že Jura a ostatní lidé by měli vědět, že ona je v kraji jejich paní a všichni by ji měli znát, opakuje mu, že bydlí na zámku, nechápe, proč se on posmívá jejím tři sta let starým šatům, ignoruje dějinné společenské posuny... S tím souvisí i podivná logika celé kletby a podmínky jejího zrušení (to, že někdo vrátí darovaný zlaťák, by musel být čistě slabomyslný akt náhody, když obdarovaný netuší, že by tím dotyčné nějak prospěl) i zkonstruovaná a nevysvětlitelná okolnost, že musel existovat písař, který kletbu a celý příběh zapsal, aby se o tom Jura mohl z písemného zdroje po třech stech letech dozvědět. Trapné jsou i další momenty, např. když střih bez komentáře přeskočí tanec Jury s Kateřinou a zůstane pouze u zahajovací nepatřičně lascivní scény, zato v dalším záběru je Jura chválen jako výborný tanečník, nebo moment, kdy kamera okatě zabírá nepřirozeně steroidové svaly polonahého Jury. V řadě scén se postavy chovají spíš jako ne úplně logicky jednající karikatury (hned v úvodu, kdy Kateřina děkuje Jurovi, že ji zachránil před vlkem, poté, co na ni jen roztomile dorážel jeho vlastní pes, kterého navíc musela dlouho znát) - celé to působí nesjednoceně, rozpadnuté do izolovaných momentů, které sledují jen vlastní záměr, nikoli to, jak vytvořit kompaktní celek s pointou. Celkem škoda. *** O Vánocích tradičně u TV s maminkou. *~ (27.12.2023)

Krásná příroda, atmosféra slovenské salaše, chov oveček a příběh zámecké panny Julie, která rázným způsobem odmítla sňatek s příbuzným, byla zakletá zlou tetou a ztracená v čase... Katarína Krajčovičová je půvabná dívka a Ladislav Bédi sympatický mladík, ty neokoukané tváře pro mě jsou příjemným zpestřením.. Každopádně doporučuji slovenštinu, je to mnohem příjemnější zážitek.. Připomínky si nechám od cesty, jsou přece Vánoce.. (26.12.2023)